Sobibor

Přiznejme si to upřímně, tenhle film se Rusům nepovedl, zvlášť když ho divák může srovnat s americkým filmem Útěk ze Sobiboru z roku 1987. Oba filmy opisují situaci z léta 1943, kdy se vězni ze Sonderkommanda, tedy skupiny určené k obsluze tábora, úklidu komor atd., vzbouřili a utekli. Největší slabina ruského snímku jsou herci. Že nevypadají moc německy, to se ještě dá snést. Horší je, že příšerně přehrávají. Druhou slabinou je scénář, který je slabý, protagonisté málo zajímaví a neživotní. Je to obrovský paradox, protože samotný příběh jednoho z mála přeživších, tehdy 16letého Blatta, je sám o sobě naprosto dostačující. Napsal i několik knih a pro kvalitní příběh bohatě stačilo se jeho vyprávění držet... (27.07.2018)

Rusové se filmového námětu chopili po svém.Velmi silný příběh.Takové historické události je nutné si neustále připomínat. Nesmí upadnout v zapomnění. Překvapila mě přítomnost Christophera Lamberta. Poznala jsem ho podle očí, ale pro jistotu jsem se radši podívala do hereckého obsazení. Vypadal hodně zvláštně, jakoby ten obličej měl gumový. Závěrečná scéna s mladíkem utíkajícím po poli ji více než symbolická. Nicméně si myslím, že skutečnost byla daleko příšernější, než nám bylo ve filmu ukázáno. (27.11.2020)

Ruský filmový styl mívám rád téměř bez výhrad, ale tady mi nesedl. Namísto syrového realistického drámka z koncentráku jsem totiž dostal poněkud teatrální a exaltovanou záležitost s absurdně zkarikovanými postavami esesáků a v závěru nasáklou typickým ruskoválečným patosem klasického ruského válečného filmu. Mnou nedávno zhlédnutý polský "holokaustový" majstrštyk W ciemności (2011), který mám dosud živě v paměti, mě oslovil nepoměrně víc a teď mě o to víc mrzí, že jsem mu kvůli úděsné ruční kameře nemohl dát plný počet. Sobibor mě až na první třetinu příliš nezaujal, jeho dokumentární hodnota je kvůli scénáristické vyumělkovanosti postav sporná, účinek na diváka i přes závažnost tématiky je tedy nevelký, zpomalené "artové" finále pak rozpačité. Režisér Chabenskij mě na rozdíl od herce Chabenského nepřesvědčil. (13.01.2019)

Pokud by nebyly mizerně vykresleny charaktery postav, což je za mne dosti důležitý parametr, obzvláště v takovémto žánru, byl by Sobibor ukázkovým prototypem toho, co si představuji pod pojmem válečný film z prostředí nazi camps. Chabenskij si v mnoha scénách nebral servítky a autenticky ztvárnil ve vyváženém poměru jak utrpení židů, tak brutální řádění nejen zkorumpovaných nacistických důstojníků, přičemž neopomenul ani pověstné kápy. Lehký poetický závěr je pak poctou jednomu z mála úspěšných útěků z vyhlazovacích táborů, které se za 2SV uskutečnily. (29.02.2024)

Vždycky jsem si říkal, že tv film Útěk ze Sobiboru, který pojednává o jedné z nejfantastičtějších a nejakčnějších akcí druhé světové války útěk z vyhlazovacího tábora ( ne koncentrační ale rovnou likvidační -všichni krom pár lidí na práci okamžitě zlikvidováni v tisících za hodinu ) by si zasloužil remake s větším rozpočtem a realističtější akcí, protože ten film o systematickém vraždění židů ukáže desetkrát víc než Schindlerův seznam. Rusové jej tedy natočili a to způsobem, který mne jako někoho kdo má k danému tématu načteno kilometry nepřesvědčil, že krom vizuálu a výpravy by byl větším přínosem. Už první likvidace prvního transportu je úplně mimo realitu, v které byly stovky nahých žen hnány mlácením a křikem úzkou uličkou do plynové komory, kde byly udušeny plynem z benzínového motoru. Tady je pár nahých žen ( Michalina Olszanská zase nahá, ale hned zklamání, že tam nehraje celý film ) v klidu doprovozeno do sprch a puštěn plyn a na vše kouká okénkem Highlander. odklon od reality moc velký. Ten tv film se držel faktů celkově precizněji, ikdyž všichni mluvili perfektní angličtinou. V tomto filmu je přeci jen lepší samotný útěk poslední čtvrtina filmu, což je zfilmováno akčně a realisticky a nepůsobí to tak divadelně levně ikdyž teatrálnost tomu nechybí. (01.09.2018)