Povídky z New Yorku

Slabé až vysloveně slabší. Scorsese sleduje romanci mezi umělcem a jeho múzou v podobě Nicka a Rosanny. Coppola dává příležitost světu své dcerky Sofie, která se tu otrkávala jako scenáristka... no a konečně Allen točí další variaci na cokoli, v čem hrála Mia (a jako bonus ničí komediální talent Mae Questel). V komparzové roličce dcerky Mii pak můžeme najít malinkatou Kirsten Dunst. Ach ouvej. Každý nějak začínal. (30.08.2017)

Tak, vezmu to popořadě - Scorseseho Life Lessons byly z herecké stránky ucházející, obzvlášť Nolte to zahrál dobře a Roseana Arquette zas skvěle vypadala. Ale to umělecké cosi, co se tam furt motalo, ty čmáranice štětcem, to asi nikdy nepochopím, co je v tom za umění. A stejně tak jsem nepochopil, co touhle povídkou chtěl Scorsese říct. Bylo to dost o ničem - vidím tady tu podobnost mezi obrazy a tím příběhem - že to nemůžu pokládat za umění. Ale aspoň to nebyla taková sračka, jaká následovala potom. Coppola natočil takovou jakousi podivnou kravinu, kde jakási rozmazlená zbohatlická spratek vymejšlí kraviny, je hrozně rozumná a chová se jak dospělá. Takhle trapnou a divnou si představuju Sofiu Coppola, která k tomu spolupsala scénář. Jinak ty kostýmy, mám takovej dojem, že v tom taky měla Sofia Coppola prsty, protože to je přesně její styl. Bohužel zde trapnej. Nakonec docela pobavil Woody Allen, jehož povídka byla nejlepší. Tím neříkám, že to bylo bůhvíco, ale aspoň jsem se zasmál. Ještě že to vše bylo tak krátké, ale v podstatě zbytečnej počin. Za Scorseseho 1*, za Coppolu 0, za Allena 2, takže výsledná 1 hvězda... (20.06.2018)

Scorseseho příběh se mi moc líbil. Bavilo mě, jak zde nadužívá svoje typické kamerové přelety a jak si celý postup i práci užívá a přenáší to na diváka. Filmařsky nejatraktivnější příběh. / Copolla si udělal radost. Jeho povídka byla dost naivní a točil si ji vlastně pro sebe a šlo mu asi jen o to užít si psaní scénáře s dcerou a nesnažil se o něco víc. I když se jedná o povídku divácky nejméně přívětivou, na jejím konci jsem se sám přistihl, že si ji vlastně užívám./ A Woody Allen to zabil. :D Víc k tomu asi nemám co říct. Mám jeho scénáře rád, ale v životě by mě nenapadlo, že vedle těchto velkofilmařů mě bude bavit vlastně zdaleka nejvíc. (19.08.2021)

Na takýto etalón režisérskych hviezd rozkopašné, nesúrodé, a aj nestotožniteľné krátke poviedky, ktoré sa ani synergicky neprepájajú a ani ako samostatné jednotky nefungujú bohvieako nezávisle. Scorsesemu by som dal za to umenie obrazu a výborného výberu White Shades of Pale 3,5, Coppola naopak ukazuje, že za stratou životnej energie a jedinečnosti nie sú iba štúdiá a slabé rozpočty (2,5) a Allenova obrazotvorná citová fantázia dokáže aspoň nebrať oné veci ani trochu za vážny povraz (3). (03.05.2017)

Tři naprosto odlišné povídky dávají dohromady poněkud nevyvážený celek. Nejvíc se mi líbila úvodní Scorseseho část, která zaujme obrazově i herecky, ale bohužel skončí právě ve chvíli, kdy děj začínal nabírat tempo. Prostřední Coppolova fantazie je taková pohádka pro děti a v závěrečném příběhu nám Woody Allen, jehož styl jsem nikdy moc nemusel, servíruje dost ujetou satiru o muži pronásledovaném vlastní matkou. Nemohu popřít, že jsem se chvílemi bavil, ale pokud tři režisérští velikáni chtěli natočit společný projekt, možná mohli jednotlivé povídky mezi sebou nějak víc propojit, nebo se alespoň držet jednoho žánru (jako to dělají Tarantino a Rodriguez). Takhle film jako celek moc nefunguje a těžko si bude hledat cílovou skupinu diváků, tedy kromě těch, které nenalákají slavná jména tvůrců. (29.11.2010)