Fidlikant na streche

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

Poslední z velkých muzikálů, který se od lokálních konfliktů (zápletka lehce připomíná Sedm nevěst pro sedm bratrů) prozpívá a protančí ke globálnímu dění a univerzálním pravdám. Nabádá-li nás Šumař, abychom ctili tradice a nestyděli se za svůj původ, činí tak nenuceně, aniž by propagoval judaismus nebo myšlenky bolševické revoluce (k čemu by časoprostorový rámec příběhu mohl svádět). Tři hodiny utečou jako nic díky nádherným obrazům, které maluje kamera, díky charismatickému Topolovi v hlavní roli a hlavně díky Oscarové hudbě začínajícího Johna Williamse. Během celého filmu jsem měl chuť vstát a začít tančit nebo dát jiným výrazným způsobem najevo svou radost ze života. Možná jsem povrchní, ale právě tohle od muzikálu očekávám. 85% (15.04.2008)

90% - Můj nejoblíbenější kýč. Hudba Jerryho Bocka v podání Johna Williamse se pyšní dokonalým řemeslem spojeným s láskou k práci. Už jenom fakt, že sólové housle nahrál legendární Isaac Stern svědčí o kvalitě a ambicích hudby v tomto muzikálu. Příběh je dojemný, a já se při jeho sledování vždy rád nechám unést. Nesmrtelný Topolův výkon, který mě vždy dojme zejména úvahami typu "on the other hand...". (02.02.2006)

Hlavní hrdina adaptace divadelního muzikálu z prostředí židovské komunity někde v Rusku před 1.světovou válkou se na začátku zaklíná tradicemi, ovšem jako otec pěti dcer (z toho tří na vdávání) je všechny stejně nakonec poruší. Rabínská moudrost, židovský humor, skvělá muzika a písničky. A když jsou v závěru obyvatelé vesnice donuceni zpřetrhat své kořeny a vystěhovat se, divák doufá, že se některým podaří podle plánu dostat do Ameriky, protože jen tak mají šanci uniknout pozdějšímu bolševickému teroru a následujícím hrůzám holokaustu. („Hospodine, já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis občas vybrat taky někoho jiného?“) (16.08.2007)

Nádherný film doplněný parádní hudbou a působivým (ač jednoduchým) příběhem. Postava Tovjeho je hodně povedená a jsem rád, že je tu i dobře zahraná, stojí na něm celý dlouhý film. Při jeho zamyšleních nad zásadními otázkami (tradice vs. láska) mě až mrazilo. V divadle jsem neviděl, takže jsem se až teď dozvěděl, co to ten šumař na střeše znamená. (23.10.2009)