Fidlikant na streche

Chystala jsem se na něj už dlouho a využila jsem nemoci, abych se na něj podívala. Dost mě totiž odrazovala délka filmu 181 minut. Nakonec to ale nebyla překážka. Muzikál je skvěle natočený, dramatický a ty písně jsou skvělé. Spousta z nich je používána v jiných filmech nebo dokonce přezpívaná do popových verzí, což bylo příjemné překvapení. Hlavní postavu Tovjeho jsem si zamilovala hned od začátku. Byť bych ten snímek trochu prostříhala, protože některé scény mi přišly zbytečné neb zdlouhavé, tak navzdory tomu se jednalo o skvělý muzikálový zážitek a snímek se rozhodně zařadí mezi mé oblíbené muzikály. (05.05.2024)

Hlavní hrdina adaptace divadelního muzikálu z prostředí židovské komunity někde v Rusku před 1.světovou válkou se na začátku zaklíná tradicemi, ovšem jako otec pěti dcer (z toho tří na vdávání) je všechny stejně nakonec poruší. Rabínská moudrost, židovský humor, skvělá muzika a písničky. A když jsou v závěru obyvatelé vesnice donuceni zpřetrhat své kořeny a vystěhovat se, divák doufá, že se některým podaří podle plánu dostat do Ameriky, protože jen tak mají šanci uniknout pozdějšímu bolševickému teroru a následujícím hrůzám holokaustu. („Hospodine, já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis občas vybrat taky někoho jiného?“) (16.08.2007)

Snaha skloubit tematiku konfliktu tradice a postupně se uvolňující morálky na pozadí bouřlivých společenských změn s formou muzikálu se může zdát na první pohled zvláštní, ale v případě Šumaře na střeše nepůsobí toto nezvyklé spojení nijak rušivě. Nejsem fanda muzikálů (a zvlášť současná česká scéna se mi bez pardonů hnusí), ale každý výstup v Šumaři stojí za to, zejména pak taneční čísla za použití temperamentní židovské hudby. "Tradice, tradice, tradice... Bez nich by náš život byl vratký... jako... jako šumař na střeše." Jenže tihle Židé, odvěký zlostisvod Evropy, jsou takovými šumaři na střeše už dva tisíce let, tradice netradice. (629., 14. IV. 2011) (17.04.2011)

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

Vystrihnite tie muzikálové songy a dám za päť. Príbeh bol perfektný, herci dokonale uhrali a predniesli to, čo film stvárňoval. Ale tie židovsko- nábožensko- tradično- hospodársko- domácko- robotnícke piesne ma priam vytrhávali zo sedadla! Chorálové, ukričané, nevtipné, dlhé a totálne, fatálne zbytočné. A to musím napísať, že mám vlastne muzikály všeobecne celkom v obľube. Potom som ich začal teda pretáčať a hneď bol u mňa film na vyššej úrovni. Príbeh krásny, milý, dojemný, skutočný a scenáristicky na dosť dobrej úrovni. 75%. (07.11.2007)