Hurikán v ringu

║Rozpočet $50miliónov║Tržby USA $50,699,241║Tržby Celosvetovo $73,956,241║ Tu sa výborne našiel režisér Norman Jewison a skvelý Denzel Washington. Ďalší "väzenský" klenot o nespravodlivo odsúdenom. Veľmi silný film o segregácie a rasovej nenávisti. /100%/ (07.08.2005)

"Řekl jsem si, že svoje tělo změním na zbraň. Budu bojovník a vzdělanec." Bílí jsou rasisti, černí jsou diskriminovaní a mě tento černobílý pohled na svět dost nebaví. A Hurikán byl černý, tak to na něj ti bílí zmetci ušili - to je tutovka. Možná to tak i bylo a já se za toto nedopatření, ke kterému dochází maximálně třikrát za deset let, jménem své rasy omlouvám. Nicméně naše společnost se dostala do situace, kdy mladí, zdraví a osmahlí muži běhají na úřady pro sociální dávky, s noži v ruce vyřvávají něco o rasismu, v noci potěší spící pracující svým řevem a bílí rasisti jim platí pohodlný život bez práce. To jsme to dopracovali, takže, Hurikáne, promiň, ale já na intelektuály z ghetta nevěřím a tobě fandit nebudu. (08.02.2019)

Toto je moje srdeční záležitost. Skutečný příběh Rubina " Hurikána " Cartera ( boxera střední váhy ), který je neprávem odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu a i přes protesty mnoha slavných lidí, se spravedlnosti dočkává po dlouhých 20. letech, díky mladému černošskému chlapci a jeho kanadských chráněnců, kteří po přečtení jeho autobiografické knihy a následné návštěvě ve vězení, začínají bojovat za jeho očištění a propuštění. Nesmírně silný příběh, zpracovaný opravdu pozoruhodným způsobem a opírající se o FANTASTICKÉHO Denzela Washingtona coby Rubina " Hurikána " Cartera. Brilantní Deakinsova kamera, vše za citlivé režie Normana Jewisona, umocněno nádhernou hudbou Christophera Younga. Tento snímek rozhodně není bez chybiček, ale za to , jakým způsobem na mě zapůsobyl a jaké emoce ve mně vyvolal, si zaslouží mé plné hodnocení. (21.11.2008)

Parádní rekonstrukce kauzy boxera Rubina " Hurikána " Cartera! Tohle jsem nečekal. Čekal jsem jen pouhý film o boxerovi a na konec jsem dostal velmi silný příběh o dokazování nevinosti člověka. Denzel Washington se své role zhostil naprosto excelentně. Zdá se mi, že tyto sportovní dramata, jako byl Nejlepší hráč, ve kterých nejde pouze o sport mu vyloženě sednou. Jediné je škoda, že když byl v ringu, tak jsem mu moc nevěřil, že je to boxer. Neměl ty spravné pohyby, jen bušil do soupeře. Ale naštěstí nejde jen o film, který by se zabýval především boxem. Ostatní herci byli velmi dobří. Zejména tedy Vicellous Reon Shannon. Dost na mně zapůsobila nádherná hudba. A musím se přiznat, že ke konci jsem plakal dojetím a bylo to díky proslovu, jenž učinil Washington. Co mi přišlo opravdu divné, když film skončil, tak to, že jsem ho i hned zkoukl ještě jednou. Po celou svou filmu jsem byl upoután a do i po druhé. Jeden z těch lepších filmů, co jsem měl možnost vidět!! (02.12.2007)

Řeším dilema, zda-li Hurikán(a) hodnotit čistě jako film. Jako fiktivní, kompletně vymyšlený příběh vytvořený za účelem menšího citového vydírání, či jako zfilmování skutečných událostí a přihlížet tím pádem také k nakládání tvůrců s fakty. Skutečnost byla jiná, ne tak černobílá. Zmínil bych pouze dvě divákům zatajené skutečnosti: v autě Cartera a Artise byly nalezeny zbraně, ze kterých se střílelo; dle vyšetřovatele McGuireho potvrdil vinu rovněž detektor lži. Mohlo jít (a nejspíš šlo) o rozsáhlejší spiknutí „bílých“, stále zde však zůstává pověstné „co když…“. S lehkou nadsázkou (a snad i bez ní) by šlo říct, že Carterův případ byl nahlížen dle aktuální nálady ve společnosti. A požadavkům společnosti přesně odpovídá Jewisonův snímek. Pro přehnané množství časových rovin a formálních přístupů k nim (proč byly všechny scény z ringu černobílé?) poněkud roztříštěné vyprávění se s přesunutím děje do vězení mění v akademicky uhlazenou podívanou s morálním poselstvím a maximálním hereckým nasazením (Oscara dostal Denzel dodatečně až za Training Day). Filmy z vězení vždycky táhly, tenhle dává v lepších chvilkách vzpomenout na Shawshank, jeho komplexnosti ovšem nedosahuje. Hurikán pojímá oblíbené téma o slepé spravedlnosti příliš schématicky, aby mohl být vystavován coby důrazné memento. Nevyhýbá se ani takovým klišé, jako pronášení patetických proslovů před vynesením rozsudku a vzhlížení k nebi, symbolu svobody. Abyste mne špatně neponímali – není to špatný film, jenom tuze předvídatelný a to já nerad. 70% (24.03.2008)