V žiare noci

Kriminální zápletka není až tak zajímavá ani důležitá. Hlavní motor filmu je inteligentní černoch působící rozruch v rasisitickém prdelákově. Oba hlavní protagonisté mají velké ego a postupně si získávají vzájemný respekt. Už od začátku je jasný, že to Virgil vyřeší, proto mě víc bavilo sledovat, jak si poradí v nepřátelskym prostředí a jestli se dostane šerifovi pod kůži. Vůbec to nezestárlo. Nenapodobitelná šedesátková atmosféra je skvělá. Má to dvě fakt kouzelný scény. Hrozně se mi líbilo, jak Warren Oates šmíruje tu nahou holku a pak hlavně ta jak si podivínskej barman pouští z jukeboxu Foul Owl On The Prowl. (21.07.2016)

Sidney Poitier ve své klasické roli nasraného černocha. Líbila se mi sebereflexivní linka, která rasismus komplexně definovala jako problém, na jehož odstranění musí pracovat všichni bez rozdílu. Naopak, tupost některých postav a neschopnost policejního sboru degradovala snímek na spíše průměrnou detektivní konverzačku s několika výbornými momenty. 6/10 (29.10.2017)

V Žáru Noci by mohla být poměrně slušná detektivka. To by ovšem to vyšetřování vraždy nesmělo stát tak nějak na vedlejší koleji. Tenhle film je hlavně o o těch "hurá dixie" rasistech z úrodného Jihu, kterým se ještě sto let po Lincolnovi ta kolečka v palicích neposkládala správně. Žádný venkovský realismus/idealismus ála Božena Němcová o přísném ale spravedlivém šerifovi, který postupně nachází cestu k respektu vůči černoššskému detektivovi, nenene...kdo viděl ty "nahorudolů" scény mezi Steigerem a Poitierem, ten ví o čem mluvím. Nebýt těchhle dvou, tak nemáme tuhle skvělou studii o mentalitě obou stran barikády, ale jenom tu zmíněnou detektivku. Sice jsem nepochopil co je na tomhle filmu mysteriózního, ale už mi není záhadou, proč je i po těch letech tak vysoko ceněn. I ode mě dostane 80%. (11.08.2007)

Pýcha a předsudek amerického jihu. Souboj kultivovanosti s primitivností. Ne, neděste se, myslím to vážně. Samozřejmě, s románem Jane Austen nemá společného vůbec nic. Ale jinak je ten film pýchy a předsudků plný. Pýcha bílých - když se zamyslím nad hlavními postavami filmu, tak ale nevím, nač vlastně - na to že jejich kůže má tu správnou barvu? Ale černému policistovi nesahá snad jediná "bílá" postava ani po kotníky. Všichni "bílí" jsou tu omezení, chudí duchem, proti kultivovanému Sidney Poitierovi působí uboze a ... špinavě ..., a to včetně Billa Gillespie, který snad jako jediný obyvatel městečka pochopí, že při hledání pravdy musí předsudky stranou. Předsudky bílých - vraždu nejdůležitějšího obyvatele městečka přece nutně musel spáchat neznámý černoch, jak by to mohl být někdo z nich, že ...? Z tohoto pohledu by se film mohl jevit poněkud schematickým. Hodný, kultivovaný černoch vs. bílí omezenci ... Ale není to tak úplně, tvůrcům se podařilo se této schematičnosti vyhnout. I sám Virgil trpí předsudky, díky nimž dělá ukvapené závěry, i on sám trpí pýchou a jistým pocitem nadřazenosti vůči obyvatelům městečka, i když on možná větším právem. A ... málem bych zapomněla ... tenhle film je, samozřejmě, také výborná detektivka, s výborně vystavěným dějem, který nás neustále udržuje v napětí a s nečekaným rozuzlením, jak se sluší a patří. A s výbornou muzikou. (29.10.2014)

Rozuzlení této kriminálky je těžko překonatelná řada naprostých a neuvěřitelných fejlů (od příchodu Dolores na policejní stanici až po vrahovo doznání), jak v jednání a motivech aktérů, tak v předvedení detektivní dedukce, k čemuž mi navíc vrtá hlavou, jestli Dolores otěhotněla předminulou noc, nebo jako co. Ze všech těch "cože?" jsem nevyšel ani po marném opakovaném zhlédnutí celého závěru. Před tím jsem se celou dobu snažil neztratit v tom, jestli šerif momentálně nutí Virgila k tomu, aby hned odjel, nebo aby zůstal. Jinak je to docela hezký, místy dokonce neobvykle hezký film, i když těch zarputilých křupanských whitetrashů tam bylo na jednoho ušlechtilého negra trochu až moc. Parádní (a v dnešním filmu už těžko představitelná) je jeho reakce na šerifovo přemlouvání na nádraží. Výborná muzika. (28.06.2019)