V žiare noci

Sem tam zvyknem v Slovenskom rozhlase natrafiť na "Pálenicu" Borisa Filana, ktorého počúvam rád. Nedávno jednu celú reláciu venoval svojmu najobľúbenejšiemu filmu- In the Heat of the Night, ktorý tradične svojsky podrobne opísal a na film ma dokonale navnadil. Bavilo ma počúvať jeho obľúbené scény, jeho chválu na český dabing, v ktorom ho má napozeraný i jeho najobľúbenejšiu vetu, ktorá mimochodom znie: "Jakpak vám tam říkají?...Říkají mi pane Tibbs!" Oscarový film má i dnes stále čo ponúknuť. S. Poitier na seba nepochybne strháva pozornosť, ale Rod Steiger je v tomto filme nezabudnuteľný. Najskôr plný nenávisti, neskôr si všimne, že ten čierny inšpektor je naozaj trieda a začne svoje rasistické názory mierniť. Moja najobľúbenejšia veta: "Ja poznám zákony štátu Mississippi!!!" Rod Steiger je v tomto filme vážne skvelý. 80%. (05.01.2012)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)

Mississipské mestečko žije svojim pokojným životom kde sa so samozrejmou ľahkosťou striedajú bežné problémy obyvateľov a všadeprítomným rasizmom až pokiaľ sa nenájde mŕtvola muža, významného investora. Rod Steiger dominuje v úlohe buranského šerifa a jeho prerod k normálne zmýšľajúceho človeka je famózny. Záverečné scéna ako nesie kufor čiernemu detektívovi hovorí samo za seba. (24.12.2007)

Kriminální zápletka není až tak zajímavá ani důležitá. Hlavní motor filmu je inteligentní černoch působící rozruch v rasisitickém prdelákově. Oba hlavní protagonisté mají velké ego a postupně si získávají vzájemný respekt. Už od začátku je jasný, že to Virgil vyřeší, proto mě víc bavilo sledovat, jak si poradí v nepřátelskym prostředí a jestli se dostane šerifovi pod kůži. Vůbec to nezestárlo. Nenapodobitelná šedesátková atmosféra je skvělá. Má to dvě fakt kouzelný scény. Hrozně se mi líbilo, jak Warren Oates šmíruje tu nahou holku a pak hlavně ta jak si podivínskej barman pouští z jukeboxu Foul Owl On The Prowl. (21.07.2016)

"Tady je Spartaaa!!!" Takhle by snímek zřejmě uvedl Gerard Butler a docela by to sedělo, pokud nahradíte mrzáky černochy. Jinak je to samozřejmě poučný film o tom, jak největší exportér "demokracie" řešil a stále řeší situace, za něž kritizuje ostatní, na svém vlastním písečku. No, vlastním... Ale vlastně jo, když někomu něco uloupíte a projde vám to, je to prostě vaše. Nepatřím k lidem, které přivede k slzám, když parta policistů "nešťastnou náhodou" až příliš důkladně zaklekne zasloužilého feťáka a násilníka, na druhou stranu jsem se nikdy nebál, že se po kontaktu s černochem nakazím černotou, takže to dělení na "Pouze pro bílé" a "Pro barevné" nějak nechápu. No, a to vlastně znamená, že s Virgilem Tibbsem a s černochy v nesnázích způsobenými rasistickými vypatlanci sympatizuji, až do chvíle, kdy se objeví někdo s nápisem BLM na tričku a s plnou hubou důvodů pro to, abych si šel kleknout na stadion. V té chvíli mi pokaždé dojde, že jsou rasističtí vypatlanci na obou stranách a já jsem rázem velmi vděčný za svou šedou zónu. Tento snímek mě bavil a za jiných okolností bych hodnotil čtyřmi pěticípými, protože jsem si mimo jiné velmi užíval výkon Roye Steigera, šel jsem ale přece jen o jednu níž, protože to byla paradoxně právě stereotypní figurkovitost postavy náčelníka Billa Gillespieho, která mi kazila výsledný dojem. / Poučení: Zadrženého vždy legitimuj. (16.04.2023)