Pod vplyvom splnu

Když do sváru dvou rozhádaných bratrů přijde ještě ženský prvek, který má sloužit jako pojítko mezi oběma uraženými tábory, ale místo toho se stane jen dalším důvodem, proč spolu nemluvit, zdá se už vše ztraceno... Pod vlivem úplňku a nastupujících let se čtyřicetiletá ovdovělá Loreta rozhodne přijmout nabídku na sňatek od milého obchodníka. Nejde v žádném případě o akt lásky, nýbrž něco mezi zoufalým, vypočítaným rozhodnutím, které se jeví jako poslední šance, že by se šednoucí Loretě ještě podařilo trávit čas po boku svého chotě.. Co asi bude obchodník, Johnny, zač, když takhle bez lásky a poznání chce vstoupit do manželství? Stará škola? Loreta se svojí role chce uchopit, co to jde a chce na svojí vytouženou svatbu pozvat i Johnnyho mladšího bratra Ronnyho (někdy ty rodiče vyloženě chtějí, aby si ty jména pletli), se kterým se před lety rozešli ve zlém.. Ovšem rozdílnost obou bratrů jak v půvabu, tak povaze nechá Loretu na pochybách, zda jí to snad netáhne k tomu druhému... Ale může si ještě dovolit zkoušet rozhodovat se srdcem a dát šanci Ronnymu, anebo je na čase poslechnout rozum a vdát se za nepříliš atraktivního Johnnyho... Pod vlivem úplňku je dílem legendárního Normana Jewisona, který je znám především pro svoje muzikálové kousky, jenž se staly americkou filmovou klasikou, ale možná až tady bych mu shodil poklonu... Jde o jeden z těch romantických filmů, který kromě tradičního přikreslování si některých situací představuje složitosti lásky a nedokonalosti ústředních protagonistů. A současně si krásně hraje s divákovým očekáváním, kdy jsem v první půlhodině filmu čekal daleko jinou podívanou laděnou ve styly takové Zelené karty... Je to samozřejmě tendence dramatizovat události, ale přece takhle by si to oni zasloužili.. Hezká podívaná se solidními hereckými výkony, která navíc vrcholí krásně absurdní rodinnou večeří... 75% (05.11.2023)

Já tento slavný romantický film viděla prvně až včera a výtečně jsem se bavila. Jednak Cher byla podmanivě okouzlující, v pasážích bez "jejího" make-upu, který ji zbytečně přidává na tvrdosti, je to milá, křehká, šarmantní a nevšedně sympatická osůbka, vlastně až díky tohoto snímku jsem si vygůglila, co za exotickou krev jí koluje v žilách, je po rodičích Arménka. Je možné, že mě tato info celý život míjela? Ano. Vynikající scénář, tam nebylo slabého místa, abeceda romantické komedie se skvělými herci, Olympia Dukakis úžasná, Nicolas Cage s dřevěnou rukou parádní nápadník, veselé, pravdivé, milé. Moc pěkné! Klobouček. Věkový rozdíl, tedy o rovných 18 let mladší Cage by mě při projekci nenapadl, ale přiznávám, vrtalo mi hlavou, kolik to nakonec vypálí. (23.06.2020)

Oscary jsou v tomto případě sice poněkud přehnané, ale v kontextu novodobých romantických komedií s Jennifer Aniston, jež jsem byla v důsledku výpadku firemního programu měla možnost shlédnout, musím konstatovat, že romantické komedie této kvality (především, co se dialogů týká) se již možná ani netočí. Pokud se pletu, dejte mi prosím tip! Dokonce i Nicolase Cage jsem pod vlivem tohoto filmu shledala přitažlivým. (26.12.2013)

„Prosím tě, ať určitě přijde. Pět let je dlouhá doba na hádku bratrů. Nic nemůže nahradit rodinu, Loretto!“ A tak hlavně, že to zůstane v rodině, že…Už od „profesionální“ žádosti o ruku to byla celkem pohodová záležitost, ačkoliv nijak extra vtipná, spíš úsměvná (někdy i nechtěně). Hlavní pár byl velmi nesourodý (spojení Cher a Nicolase jsem si neuměl úplně představit). Jejich romantika (už od podivného zamilování) byla hodně temperamentní (ostatně, říct ženě, se kterou jsem se vyspal, že ji miluju, a hned na to od ní dostat 2 facky, to o lecčem vypovídá). Ale na rovinu, mnohem víc mě bavila vedlejší dějová linka matky a profesora (jeho upřímné a přirozené přiznání při večeři bylo to nejlepší na celém filmu). Asi i proto, že mi byla Loretta spíš nesympatická (Oscar? A za co?!) a její amant nebyl o moc snesitelnější, dám „jen“ lepší 3*. „Co tady děláš?!“ - „A co tu děláš ty?!“ - „Seš zasnoubená!“ - „A ty ženatej!“ - „Seš má dcera. Nebudeš se chovat jako děvka!“ - „A ty seš můj táta, takže...?“ - „Dobře. Já tě teda neviděl.“ - „Já tě taky neviděla.“ (18.04.2021)

"Budu se vdávat. - Miluješ ho? - Ne. - Dobře!" Italové to v New Yorku výtečně rozjeli. Skvěle mne pobavili pestrou škálou teatrálních gest, plnou pusou rodinných hodnot a pohlavními orgány kdykoli připravenými k nevěře. Nejsem ochoten aktivně se účastnit podobně třaskavých vztahů, ale z bezpečí krytu nezúčastněného pozorovatele se mi šmírovalo velmi příjemně. (29.10.2011)