Príbeh služobníčky

Distopie, kterou si sice a priori nedokážu příliš představit, přesto ale dokáže být mrazivě reálná. Stejně tak na ni naroubovaný příběh – někdy sice až příliš tlačí na pilu, v konečném důsledku, ale na nervy brnká parádně. Penny aka Elisabeth Moss aka Offred do toho všeho navíc zapadá na jedničku a člověk to prostě tak nějak prožívá s ní. Snad jen těch hipsta zpomalovaček by nemuselo být tolik. To jsou ale v konečném důsledku jen detaily, na třetí sérii se vážně těším. I don't need oranges. I just need to scream. (22.10.2018)

“POTŘEBUJU PŘEŽÍT. KVŮLI NÍ…“ /// Tak až sem nás dostala antikoncepce a jiný sračky. K režimu, kterej… no to by stačilo, protože na postupný odhalování příběh hodně sází. Je to takový dost komorní holčičí povídání vo dystopický společnosti, ze kterýho nejsu moc odvázanej (i když třeba ty gestapácký metody… takže je to i komorně drsný). Problém nemám ani tak s tím, že se tyhle nehezký věci dějou ženám. Jen je asi nedokážu naplno procítit. Elisabeth Moss mi připadá divná, obyčejná, nepřitažlivá… prostě mě nechytá za srdce. Taky ty flashbacky z doby „normálu“ jsou vo ničem. Ukazujou normální život... Hmm… jako že ženský nebyly vždycky „jenom“ madrace. (?) Dystopickej svět je prostě vždycky pro někoho horší a pro někoho lepší. Lidský práva jsou nahrazený zákonama, který ve finále ti nejmocnější stejně nedodržujou. Dala by se o tom napsat úvaha na dvě strany, ale důležitější asi je, proč jsem dal 3*. Je to tak komorní…jako bych si knihu četl sám zalezlej v koutě. Většinou to bejvá klad, ale tady… Seriál vo píchání služebnejch. Bacha není to péčko, ale feministickej pohled na jakousi budoucnost, ze kterýho vychází ženskej citovej masakr. Když si myslím, že jako už se to rozběhne, tak zase nic. Zvrácený týrání ženský duše, který zákonitě musí zasáhnout ty podobně spřízněný. Snad se i já dočkám ve II. sérii, kdy „Offred“ přestane bejt „dívkou z krabičky". /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu, kterou napsala v roce 1985 Margaret Atwood, neznám. 2.) Držej mě doma na chov. 3.) Po znásilnění vždycky utvoříme kruh. 4) Thx za titule „Sizok a audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.01.2018)

Román Příběh služebnice mě bavil. Nejen svou myšlenkou, ale i výborným pojetím, které Margaret Atwoodová promyslela do nejmenších detailů. Samozřejmě, že celá řada motivů se do seriálu nevešla, ale to hlavní tam je - postapokalyptický svět, kdy většina lidí ztrácí schopnost reprodukce a celá společnost se s tímhle faktem musí vyrovnat. Co mi bohužel nesedlo, bylo obsazení titulní role. Ta holka mi pořád připomínala takovou ošklivější verzi Anny Polívkový. Pořád blbě civí, má otevřenou pusu (ech, tohle já u lidí fakt nedávám, viď, Kristen Stewart) a prostě se na ní blbě kouká. Pak v jednu chvíli jsem zjistila, že role velitelovy ženy je pro mě mnohem zajímavější, stravitelnější a pochopitelnější. A to je prostě škoda. No a pak je tu Rory Gilmorová, že jo. Alexis Bledel já fakt můžu a trochu mě mrzí, že právě ona nehrála hlavní roli. Seriál má výbornou hudbu, baví mě, jak zachycuje prostředí a do mé představy o Gilédu z knihy seriál dobře zapadl. Na druhou sérii se rozhodně chystám. Pokud vás seriál zaujal, tak si rozhodně přečtěte knížku - je ještě o fous lepší. (26.06.2017)

Konec pro mě nastal během 5. a 6. dílu, kdy se z tohoto seriálu stalo soft porno. Feministky celého světa spojme se a ukažme bílému muži, zač je toho loket..... Brak jako kráva a co mě na tom nejvíc sere je fakt, že se na to ze začátku dobře dívalo, mrazivá hudba, "výborný nápad" (ze začátku). Chtěl jsem se dozvědět daleko více z té minulosti, co k tomu vedlo a tak, žel bohu už je mi to ukradené. Konec zvonec. (04.02.2019)

Když teplá večeře, vychlazený lahváč a vyžehlená košile přestanou být denní samozřejmostí, protože dětského pláče a použitých plen začne podezřele ubývat, je potřeba sáhnout po prověřené sbírce Starého zákona a vykuchat z něj pár apokryfů, které se tak účelně neohýbaly ani za časů inkvizice. Té kritice, která se na to především zprava hodně snáší, úplně nerozumím. Ženský kvintet za kamerou na to jde velmi přízemně a citlivě. Společenská apokalypsa je vlastně až intimní záležitost, kdy se události kolem dějí jaksi mimochodem a divák se modlí za to, aby viděl víc, přičemž se ale bojí, že při globálnějším měřítku se to rozpadne. Z mého pohledu to ale neskutečnou vnitřní dynamiku bere především z toho, že žádná jiná dystopie, co pamatuju, nešla tolik na dřeň pokrytectví, které automaticky všechny totalitní systémy provází. Bublá to pod povrchem dokonale, ale návštěva Jezábel to definitivně vystřelí do pozice žánrové události, která si apokalypsu dovede představit i bez jaderného spadu. (20.11.2017)