1945

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. (23.12.2018)

V 0:52'52'' filmu, kedy sa dve ženy rozprávajú pri príprave svadobnej hostiny, všimnite si tú staršiu, sediacu za vrchstolom a zároveň v hlavnom zábere. Má oblečenú zásteru s ''istými" vzormi. Dajte si pauzu na vašich prehrávacích zariadeniach a pozorne si pozrite, čo to vlastne za vzory sú ;-) P.S. Išlo o režisérov zámer, alebo náhoda? (23.06.2018)

Mistrovsky vyprávěný kousek, který jde krůček po krůčku k závěrečné silné katarzi. Pohled žida na starostu mám v hlavě doteď. On řekl v podstatě úplně všechno. Obrazově nádherná konfrontace lidí se svým svědomím a činy. Po většinu času mně bohužel sral ten hudební minimalismus, moje vnímání příběhu a osudu postav vesnice odkláněl od toho pocitu, který vyvolával obraz, dialogy a příběh. To však nic nemění na faktu, že Maďarská kinematografie se nachází ve skvělé kondici. (10.04.2018)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)

Wow. Hutné psychologické drama jako vyšité. Černota svědomí jedné maďarské vesnice dostane jednoho poválečného srpnového dopoledne pořádný šok, když se na nádraží zjeví dva navrátivší se Židé se dvěma zahadnymi bednami. A stojí to za to. Jejich příjezd působí jako rozbuška napětí, které svírá vesnici v mnoha rovinách. Příběhy svědomí jednotlivých postav a jejich démonů se tak mohou rozehrát, aby se v jednom dni jejich životy navždy změnily. Stylysticky ale i tématicky se mi neustále v paměti připomínala Hanekeho Bílá stuha. 1945 hraje na podobnou polemizující notu o zlu a vině, sleduje také několik samostatných více či méně propletených osudů jednotlivých vesničanů a zároveň drží černobílý standard s perfektní a vymazlenou kamerou. Jako bonus je tu i skvělý soundtrack. Rozhodně málo doceněný film. Aspoň prozatím. ||| DEF 2018 Brno, Scala (06.04.2018)