Helimadoe

Já jsem tedy navýsost spokojen, Helimadoe mne "obohatila", rozproudila mou mysl, krátkodobě si pohrála s mými city. Adaptace dalšího Havlíčkova románu Petrolojové lampy, kteroužto vzpomínáte, tedy alespoň někteří z vás, je pro mne slušným zážitkem, filmem, u něhož se můžu pnout pýchou, jak precizně naší filmaři dokáží postihnout atmosféru dob (ne)dávno minulých, to vážně, vsadím se, že nejsem jediný, kdo měl pocit, jako by tam skutečně byl, na přelomu těch dvou století, století devatenáctého a dvacátého, dále se mohu pyšnit tím, jaké skvělé herce máme, respektive jaké skvělé herce jsme měli, kdo z nás, totiž z těch, kteří měli s výše zmíněným filmem tu čest, by zapomněl na podmanivý výkon Petra Čepka, avšak... avšak je to Helimadoe, kdo vítězí v případě, že ještě jednou budu chtít zkouknout jakoukoli adaptaci Havlíčkovy knihy, popřípadě si přečíst samotnou knihu. Je tomu s podivem, ansámbl, v čele Jakubem Markem, dětským hercem, jenž se ve světě filmu před i po Helimadoe výrazně neprosadil, jak se tak koukám na jeho filmografii, čemuž se však nelze divit, mne nikterak nezaujal, možná jen Lucie Zedníčková, kterážto mne něčím okouzluje, něčím, co však nedokáži přesně definovat, přesto vše se mně zdá neskonale půvabná, a je pro mě možná i tím hlavním lákadlem a tahounem snímku, nebo lépe řečeno, tahounem filmu je pro mne postava, jíž ztvárňuje, Dora, ta z pěti dcer, pro níž venkovský život není, ta, která to dává nejokázaleji najevo. Konflikt, který vede se svým otcem, šosáckým, leč dobráckým usedlíkem dr. Hanzelímem je tak intelektuálně nabíjející, odráží se v něm spor moderního s tradicí, mezigenerační rozdíly, neskutečně mne to bavilo sledovat, toto mne naplno zainteresovalo do příběhu, který je vlastně úplně o něčem jiném, totiž o prvním milostném okouzlení. Tato dějová linka má svou poetiku, to jo, ale jak jsem naznačil, Jakub Marek mně byl vzdálen, nebyl jsem s to se do něj vcítit, nebyl pro mne věrohodným. Škoda, příště to chce lepší ruku při výběru hlavního hrdiny, pane Jireš, ale i tak převládá spokojenost. 75% (13.05.2014)

Nízké hodnocení nechápu. Z porevolučních filmů jeden z nejlepších, snad proto, že se ještě nesoustředil ani na "boj" se socialismem ani na témata z velkoměstského prostředí, ale byl pěknou adaptací díla Jaroslava Havlíčka, který je dnešní generací čtenářů neprávem opomíjen, přestože napsal třeba i Petrolejové lampy. Josef Somr předvedl nádherný výkon v roli trochu podivínského lékaře Hanzelína, který cepuje svých pět dcer (kromě malého miláčka Emy), aniž si uvědomí, že chtějí mít vlastní život. A tak tři z nich už jsou odepsané staré panny a čtvrtá, také v pěkně podané úloze Lucie Zedníčkové, se proti svému otci bouří a vzbouří. A ovšem i malý puberťák v trošku slaběji zahraném Jakubem Markem, do toho má hodně co říct. Jo, první lásky, kdeže dávné sněhy jsou... (10.04.2019)

Film námětově podobný Wajdovu Sestry z Vlčí, jehož kvalit ovšem ani zdaleka nedosahuje. Postrádám v něm i typickou havlíčkovskou náladu, která je tolik patrná v Herzových Petrolejových lampách nebo i ve Svobodově Prokletí domu Hajnů. Vadí mi poněkud i jeho jakoby televizní zpracování podobné o něco pozdějšímu a zdařilejšímu Bylo nás pět (Smyczek, 1994). Přesto palec nahoru za herecký výkon Josefa Somra i za práci rekvizitáře, který dal dohromady tolik dobových předmětů. (07.09.2013)

Chtěl jsem zde ocitovat pár vět, které jsou k filmu uvedeny v Lexikonu českého filmu od Cinemy, nicméně za mě to udělala balba (která je buď onoho textu autorkou, nebo to sem prostě opsala). Nicméně já jsem chtěl tyto řádky uvést proto, že s nimi nesouhlasím. Knihu jsem sice nečetl, ale rozhodně si nemyslím, že by ve filmu musela být dopodrobna rozebrána psychologická motivace (ani když je to podle Havlíčka). A taky nemám pocit, že by cokoli bylo podřízeno výrazné výtvarné stylizaci. Pro mě to byl prostě příjemný a zajímavý film. (02.01.2008)

Velmi milý filmeček. Takový bezdějový, ale milý. Postavy jsou tu velmi zajímavé, i když někdy ne moc rozebrané, ovšem při této stopáži a množství postav je to pochopitelné. Nedá se vybrat ta nej, protože to jsou u mne asi všechny. Výslovně záporná postava zde není, možná snad Dora? No, nebudu to rozebírat, film doporučuji a za tři čtyři léta se jistě podívám zas. (20.09.2016)