Jak dopadají zoufalci?

What Becomes of the Broken Hearted je môj prvý kontakt s Novozélanským filmom a musím priznať, že som milo prekvapený. Temuera Morisson ako stroskotaný otec rozpadnutej rodiny je skutočne výborný. Život človeka v dobe, keď už nieje moderné byť hrdým bojovníkom a neustále pokusy sa zmeniť, končiace zväčša pri flaške, alebo bitkou. Nepochopený. Naozaj ma chytil za srdce a už sa teším na Once Were Warriors. (10.07.2005)

Drsné "rodinné" drama "Kdysi byli bojovníky" se mi opravdu hodně líbilo a díky své syrovosti (i surovosti) to nebyla nijak příjemná podívaná. O tomto pokračování jsem popravdě vůbec nevěděl a přestože má pořád své kvality, na originál nemá a více se zaměřuje na surového otce a film tak v mnoha ohledech působí spíše jako slabší akční béčko. Temuera Morrison je ale pořád fajn a jeho postava je skutečná neřízená střela, kdy nikdy nevíte co zrovna udělá. (16.01.2016)

Ten největší psychopat a násilník z prvního dílu si najednou uvědomí, že něco dělá špatně, tak si najde práci, přestane mlátit svou novou starou a začne se nějak zajímat o svýho povedenýho synáčka. Oproti filmu Kdysi byli bojovníky přibylo víc násilí a kromě vyraženejch zubů a zlomenejch nosů se tady začalo i střílet. Jenže v tomhle pokračování to vypadá, že všichni si v tom násilí vlastně docela libujou a nevypadá to, že by tim někdo nějak trpěl a chtěl od toho pryč. Spíš naopak. Zatimco jednička byla celkem depresivní podívaná s nějakou myšlenkou, tak tohle je takovej výplach mozku. Přesto je film docela zajímavej a stojí za vidění. (14.02.2015)

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)

Nedá se nic dělat, ale musím souhlasit s většinou, že na film Kdysi byli bojovníky tenhle snímek nemá. Každopádně to byla opět drsná a smutná podívaná i když emotivně mně to nezasáhlo tolik, jako ten prvně jmenovaný. Novozélandských filmů jsem moc neviděla, ale za tyhle dva díky. (19.03.2013)