Špina

Strašná škoda, vše potřebné ve filmu bylo, prostředí, kamera, herci i festivalový nádech, nicméně vše zůstalo zcela nevyužito, scénář i některé scény na úrovni Bastardů, pro mě těžce promrhaný potenciál na film, jenž by mohl konkurovat stylu, který mají někteří tvůrci na východě i západě Evropy již dlouhá léta tzv. v malíčku. (27.01.2019)

Nebudem tvrdiť, že to bolo super a že to vytvorilo nezabudnuteľný zážitok, ale na slovenské pomery ide o značný nadpriemer. Za zmienku stojí, že dialógy pôsobia autenticky vďaka výdatnému množstvu nadávok bez servítky ako to u mladistvých reálne chodí. Tentokrát ma nič nenapadá, čo by stálo za kritiku a preto aj tie 4*. (28.11.2017)

„Aj tak ti nikto nebude veriť.“ Na slova o „potatění“ je asi nejspíš brzo, navíc jsem toho od Juraje Nvoty viděl příliš málo, abych si troufl vynášet takové soudy, nicméně na to, že jde o celovečerní hraný debut, se člověk dočká velmi kvalitní podívané. O důležitosti zobrazování ústředního tématu asi netřeba polemizovat, spíš jde o zpracování. A v tom je Špina hodně silná. Snaží se o co největší autenticitu, uvěřitelnost. A je pravda, že ona realičnost se tu nemíjí účinkem, právě naopak. Mohou za to hlavně herecké výkony a snaha nic nepřikrášlovat (zejména život v „léčebně“). A pak je tu samozřejmě hlavní hrdinka, ke které si krom přirozené lítosti není jednoduché najít cestu (pokud člověk sám nezažil něco podobného co ona), ale o to zajímavější pak to úsilí o vcítění se je. Každopádně jde o hodně těžkou „deku“, která v člověku ještě nějakou tu chvíli rezonuje. Bude zajímavé sledovat, s čím Nvotová přijde příště. Protentokrát to budou solidní 4*, a to i přes ten ne úplně uspokojivý konec a scénu s posilovnou, která se příliš nepodařila. (17.12.2017)

Film se jmenuje Špína, ačkoliv se obzvlášť vyžívá v krásných měkkých obrazech. Na konci hrdinka prohlásí, že nechce být vnímána jako oběť, ačkoliv během předchozích 70 minut nenabyla jedinou jinou vlastnost. Dávkování informací absolutně nefunkční (nikdy není jasné, kdo vlastně co o situaci ví, nejspíš aniž by šlo o záměr) a chování postav je veskrze nepřesvědčivé (i kdyby se dala překousnout matka a její "ani mě to nenapadlo", to to nenapadlo nikoho z doktorů?). A nakonec obecně vzato vidím cosi až nebezpečného na filmu, který oznamuje obětem znásilnění, že jejich život skončil a nyní jsou zničení na úrovni lidí týraných celý život nebo postižených psychickými poruchami - ostatně už bylo napsáno dost o tom, že velký problém je tlačení obětí znásilnění do pozice těch, kteří musí následky absolutně trpět, místo aby se pracovalo na překonání traumatu - tenhle film nedělá nic jiného, než že maluje ten nejčernější z černých scénářů až trochu ad absurdum. (03.10.2017)

Odvážne rypnutie do tém, ktoré sú v slovenskej spoločnosti tabu. Znásilnenie pedagógom. Nevhodné psychiatrické metódy a celkove nezáujem o duševne chorých pacientov. Určite s pár chybami, ktoré ale hravo prevážila odvaha začať o týchto veciach hovoriť. Aj keď len prostredníctvom filmu. Potreba diskutovať o spôsoboch psychiatrickej starostlivosti na Slovensku, o utajovaní znásilnení dejúcich sa v školách i rodinách, tu je. (16.07.2020)