Ohňom a mečom

Mně určitě bližší než většina obdobné západní produkce. Podobně jako Rusové i Poláci rádi točí příběhy ze své historie a často si za materiál berou klasiku a nedopadá to tragicky. V porovnání a Panem Wolodyjowskim (Potopu jsem neviděl) je znát i pokrok techniky natáčení. Jedna výtka. Není to vina autora předlohy, dané je to pochopitelně dobou vzniku, ale místy je to takové moc čisté, archaické. V pohádce nebo ve fantasy bych to pochopitelně neřešil, tady si toho všimnu spíš. Je to na lepší tři, ale dám čtyři, protože to, že se k historii vracejí, Polákům závidím. To když se podívám na běžnou skladbu českých filmů nimrajících se v hhh-loupostech... (06.04.2014)

Poriadna dávka filmového umenia. Poriadna dávka histórie v nie tak vzdialenej lokalizácii. Poliaci sa fakt pochlapili a natočili echt výpravný veľkofilm, na ktorý sa dá aj pozerať. Masové scény, dobové kostými a neokukaní herci robia z filmu pastvu pre oči všetkým hltačom dobových filmov ako som napríklad aj ja. Jediná chybička krásy tu spočíva v rozkúskovaní filmu na štyri časti. Chápem, že film bol natáčaný skôr pre televíznu projekciu, no zaplatiť nejakému šikovnému strihačovi a snímok by lámal rekordy aj v návštevnosti kín. Nevadí, takto majú poliaci vlastnú verziu Adama Šangalu. To, že vojnové scény postrádajú mnou tak vyhľadávanú taktiku a umenie boja bol tiež malý nedostatok. No z druhého pohľadu toto nieje film čisto o vojne a bojoch. Jeden/dva nedostatky však nahrádzajú mnohé kvalitky ako výborná typológia hercov, skvelý dej a už spomínaná autenticita. Celkovo však máme na európsku produkciu veľmi vydarený snímok ktorý si zaslúži aj opätovné zhliadnutie. (16.10.2011)

Tříhodinové povídání o tom, jak se Rzecpospolyta nakonec dohodla s kozáky a ještě do toho namíchali tatarák s Tuhaj bejem. Jediné štěstí, že Rusko mělo v té době jiné starosti, ale ono to napravuje teď. Zatímco pan Jakubisko pohrdl luxusním tématem a udělal z něj pošahanou haluz, Pšonkové vzali slušný historický román a ačkoliv ho celkem věrně a bez fantazie přepsali, udělali z něj takové dílo, že jsem musel všechny čtyři kusy dát naráz a málem mi vyschly rohovky. Juraji, kurva, takhle se dělají bitevní scény! Žebrovský má charisma, že by na něm utáhl proti vodě...no to co normálně utáhne tři lodě. Obouručák pana Podbipiety je impozantní, Zaglobovo panděro též a pan Wolodyjowski vypadá jako ňouma přesně do té doby, než tasí. Šavli samozřejmě. Jedinou malinkou skvrnkou na kráse je panna Helena, jejímuž panenství pravděpodobně pan Skřetuský věřil pouze díky dlouhé době strávené ve výhradně pánské společnosti. Bitky jako prase, romantika jako prase, nádherné scenérie (jako prase samozřejmě), prostě celkově velmi vepřový film. A tak, zatímco pan Nižnánsky pláče a mlátí hlavou o strop rakve (já vím, že Juraj neměl autorský práva, no právě!), Sienkiewicz může uznale pokývat ohnilou hlavou, převalit se na pravý bok a dál odpočívat v pokoji. (12.09.2014)

Na historické velkofilmy měli Poláci vždycky talent, ostatně jejich "dvorní spisovatel" Henryk Sienkiewicz jim k tomu svým dílem z velké míry sám přímo nahrává. Ohněm a mečem je po delší odmlce další z velkolepých pohledů do polské historie, do časů, kdy Rzeczpospolita ještě obsahovala i velkou část Ukrajiny. Opět je zde plno efektních soubojů, národního hrdinství, romantiky... (15.10.2003)

Jak vidno, i Poláci zvládají být epičtí, byla radost sledovat ty bitevní scény a šermířské souboje, které se režiséru Jerzymu Hoffmanovi podařilo zinscenovat. Na druhé straně bych se vyvaroval toho přemýšlet o Ohněm a mečem co do síly sdělení jako o východoevropském Statečném srdci, k tomu prezentovanému příběhu chybí jako svorník myšlenka národně osvobozeneckého boje (kterou by paradoxně skrze figuru - zde negativně vykresleného - Bohdana Chmelnicého mohl za jiné konstelace nabídnout ukrajinský film). Ostatně se mi zdá, že historická linka nenabízí divákovi tolik, jako linka romantická, resp. funguje převážně jako kulisa pro zápas lásky rytíře Jana (Michal Zebrowski) a sličné Heleny (Izabella Scorupco) proti úkladům kozáka Bohuna (Aleksandr Domogarov), poučení o historii polského národa bych hledal jinde. Co bych však ocenil, je jemný humor filmu, Krzysztof Kowalewski jako Zagloba si pro sebe krade každou scénu. Ovšem Sienkiewiczovu knižní předlohu si (spolu s romány Potopa a Pan Wolodyjowski) v budoucnu rád přečtu. Díky za tip uživateli jarous. 65 % (15.03.2024)