Gauguin

Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (29.05.2018)

Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že miloval Tahiti, ku ktorým mám od detstva slabosť. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol ničnetušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoc nie extra geniálnej pocitovky, v ktorej nejde o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti (resp. Francúzsku Polynéziu obecne) napozerané len z čarokrásnych pohľadníc a katalógov cestovných agentúr, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu neprekvapivo dáva Vincent Cassel, ktorý do toho šiel naplno. Je to skvelý, charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od r. 2OOO (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním. (04.06.2018)

Žádné zlaté nugety, interes, aplaus salonní. Plně naturalizovaný. Gigant zaměřený na tiché gongy Sirén. Garant tahů, křivolaké romantiky, volného vlnění, naplnění (ne)existence geniem loci. Sukovitý dandy intermezz, bez obav o barvy dní. Oči pro plenér. Zemi perel, "granátové jablko v limetkovém závoji." (07.09.2024)

Pomalé melancholické dílko mající velké plus v atraktivní lokaci Tahiti a skvělého výkonu Vincenta, jeho Gaugain byl perfektně problematický, tu nejistý, tu zuřivý tu štastný tu ne, radost na ty jeho emoce koukat. Jen z tohoto filmu vychází jeho obraz dost negativně, zvláště třeba ve vztahu k jeho početné rodince, o to víc jsem byl překvapen když jsem si na Wiki přečetl že to bylo spíše naopak a jeho manželka zvesela utrácela jeho nemalé peníze a když dostal padáka okamžitě vzala roha i s dětma.....no nejen u nás je to někdy s pravdivostí a přesností u autobiografických filmů ošemetné. Jinak ale krásný film a kdyby někdo z jeho vrstevníků tušil jaký budou v dnešní době lidi utrácet za jeho obrazy obrovský prachy....ty jejich obličeje bych chtěl vidět :-) (04.08.2018)

Nic víc, než že to byl bohémský malíř si o Paulu Gauguinovi nevybavuji, alespoň se nemusím nimrat v tom, nakolik se příběh držel pravdy (později se dočítám, že moc nedržel). Zfilmované období jeho života zachycuje opuštění rodiny a odjezd do exotické Polynésie. Díky lokalitě i melancholické hudbě je to film opravdu velmi krásný. Představa malování v míru a souladu s přírodou Gauguinovi sice kapsu ani žaludek nenaplnila, ale tahle revolta k jeho sebedestruktivnímu způsobu života asi patřila. Pomalé tempo vyprávění i absence dramatické linky mně naprosto vynahradily okouzlující barvy a výkon ztrhaného Vincenta Cassela. (13.05.2018)