Gauguin

Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že miloval Tahiti, ku ktorým mám od detstva slabosť. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol ničnetušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoc nie extra geniálnej pocitovky, v ktorej nejde o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti (resp. Francúzsku Polynéziu obecne) napozerané len z čarokrásnych pohľadníc a katalógov cestovných agentúr, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu neprekvapivo dáva Vincent Cassel, ktorý do toho šiel naplno. Je to skvelý, charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od r. 2OOO (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním. (04.06.2018)

No, leckdo si ten pobyt mistra na Tahiti asi idealizoval, včetně mně. Koukal jsem jak blázen, že to tam neměl vůbec jednoduché. Zpracování bylo skvělé a pro tuhle roli se báječný Cassel snad narodil. Jenže on zahraje kohokoliv, tak je dobrý. Jen se mi to zdálo krapet romantizující hlavního hrdinu. Prý se občas rád napil a také rád proháněl ženské. Koneckonců ač ženat nabrnknul si dalejo od Paříže Tehuru. Ve filmu to vypadalo jako kdyby umělec byl v podstatě morálně skvělý člověk, který byl podle podváděn. Ono to asi ve skutečnosti bylo trochu jinak a už jen to, že Tehura s ním večer při jedné scéně nechtěla mít ani mechtle a dokonce ani techtle, protože měla hlad hovořila za vše... Když jsem tak koukal na ty skycy a obrazy v mokré chtrči, či na vyřezávané plastiky prodávané v podstatě jen za pytlík rýže a plátno, říkal jsem si - kdyby tak chudák věděl... Dnes by se o to v aukčních síních strhla nejedna bitka...:-) To jsou ale holt osudy géniú. Jen málokdo si užil slávu ještě za svého života. V jednom měl ale pravdu, když sliboval, že jméno Gaugin bude jednou slavné, protože on je dobrý malíř a bude všechny jeho potomky chránit. Od tohoto filmu nečekejte nějaké velké emoce, zvraty, napětí... Je to film o druhé polovině života slavného malíře, který tou dobou byl už nemocný a jehož obrazy nešly v té době moc na odbyt. A tak aby bylo na plátna a barvy a často dokonce na kus chcleba musel například pomáhat nosit zboží v přístavu, nebo jít často spát s prázdným žaludkem, protože žádný šek z daleké Francie za prodaná díla nepřišel... * * * * (28.12.2018)

Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. (16.08.2018)

Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (29.05.2018)

Žádné zlaté nugety, interes, aplaus salonní. Plně naturalizovaný. Gigant zaměřený na tiché gongy. Garant tahů, křivolaké romantiky, volného vlnění, naplnění (ne)existence geniem loci. Sukovitý dandy intermezz, bez obav o barvy dní, vzruch nepoznaných koutů. Oči pro plenér. Zemi perel, "granátové jablko v limetkovém závoji." (07.09.2024)