Réžia:
Jaromil JirešKamera:
Emil SirotekHudba:
Ladislav ŠtaidlHrajú:
Eduard Cupák, Ivan Vyskočil, Jana Brejchová, Zlata Adamovská, Zdeněk Blažek, Naďa Konvalinková, Bohuslav Čáp, Ludmila Vostrčilová, Soběslav Sejk (viac)Obsahy(1)
Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Mám ze všeho nejradši letní filmy, ze kterých jsou cítit prázdniny, teplo, voňavý seno a vlahý deště, a letní romance pro čtyři od Vladimíra Párala by mohla být dobrým příkladem takového typu filmu, jen kdyby pozadí příběhu netvořila hnusná chemička. Jana Brejchová hraje pěkně nezáviděníhodnou roli a vůbec bych se nedivil, kdyby si jí moc neužila. Skvělý je samozřejmě medohlasý Eduard Cupák, moudrý převozník i ultra chlapácký Ivan Vyskočil, který si tímhle řekl o mnoho míst pro plakát nad postelemi divaček. Jako celek jsem si z toho ale nevybral ani romanci, ani drama, ani komedii. Jo a Víťu Jandáka nám předabovali... ()
Páral - tak to určitě není čtivo, které se dá rozlouskat jen tak před spaním. A nebýt takto výborných herců (především Cupák a Brejchová, ale ani Vyskočil a Adamovská nebyli pozadu), film by nebyl moc stravitelný. Ale zásluhou zmíněných herců, se podařilo dát filmu koukatelnost a především tu zmíněnou stravitelnost jinak těžké filmové látky. Brejchová příjemně chladná a odtažitá (a přitom tak chtivá), Cupák perfektní herec, který nedává najevo nic ze své duše, Adamovská hezky koketní a Vyskočil mladé ucho, žijící dosud v rovině snů a fantazie... Jak nám to do sebe krásně pasuje. ()
Hezký film nasáklý chemií všeho druhu. Někdy mám prostě náladu na takové nostalgicko-romantické téma...a hezká hudba Ládi Štaidla. A i když Párala opravdu nemusím, tenhle román je patrně to nejlepší, co napsal a co bylo posléze zfilmováno. Velmi tomu pomohlo zvýraznění a vlastně dopsání postavy převozníka Gausse. Tím se celá symbolika uzavřela a začala fungovat. ()
Mladinká Zlata v plavkách... a jinak vlastně ani nevím, o čem to je. O pomatení mysli, je lepší chodit a mladou hloupoučkou husičkou nebo se starší zkušenou raketou? Vyřešit to na pracovišti je taky docela zvláštní. Páral mě nikdy neurazil, ale taky nenadchnul. Ovšem nejtragičtější je opět Jana Brejchová, opět mě ničím nepřesvědčila. ()
Páral není můj šálek čaje, tady ten příběh mi nic neříká, to už se mi víc líbil Katapult. Až moc chce vyjádřit kontrast mezi cynickým a vypočítavým světem starších a nadšením ze života mladších. Ke konci to začíná být zajímavé, když si Vyskočil nabrkne Brejchovou, ale samotný konec tento slibně se rozvíjející motiv utne, Páral jako obvykle nechá zvítězit stereotyp, asi aby to mělo patřičnou hloubku. ()
Galéria (12)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (6)
- V 18. minutě se Nadě (Zlata Adamovská) mění množství vína ve sklenici. (Duoscop)
- Některé hudební sekvence z filmu později Ladislav Štaidl použil také v seriálu Malý pitaval z velkého města (1982). (Haniczka)
- Točeno převážně v Ústí nad Labem a v továrně Spolchemie tamtéž. (sator)
Reklama