Proč? 13x proto

Nakonec jsem to rozkouskovaně dokoukala. Seriál rozebírá vážné téma, přesto jsou v ději momenty, které jsem vážně brát nedokázala. (Puberťáci z Ameriky jsou asi fakt z jiný planety.) Nepochopila jsem dvě věci: 1. Pokud mě jeden šmejd z party zklame, ještě to přeju. Ale pokud další a další, proč stále doufám, že ti ostatní jsou lepší? 2. Poslední díl u školního psychologa, kde začne dávat smysl, proč svojí ženě řekl, co jí řekl. Že se bojí, že dostane padáka, protože svojí práci udělal přesně. To jak za ním Hanna přijde a je to prostřihané s Clayem v přítomnosti. (To není jenom chyba jenom jednotlivce a těch kolem něj, ale je vidět, že pokud nás druhý nechce slyšet křičet o pomoc, tak je jedno, jak křičíme nahlas. Především těch, kteří by nám pomoct měli. Dospěláci, kteří nezvládají svojí práci...) Co oceňuji je dobře náročné před a teď. Hezky se to proplétá, přesto se neztratíte (a tím nemyslím jenom náplast na Clayovê čele, ale barevnou logickou stylizaci). Knihu jsem nečetla, tak nevím, co chtěj jako vymyslet v další sérii (ale na to, kolik má stran, asi toho vymyslí dost). Uvidíme. Já se koukat budu. Sice řadím do kategorie "koukám, když na nic jiného nemám náladu", ale ve výsledku to špatné nebylo. Tvrdit opak, lžu. (03.03.2018)

TV-seriál. Miluju tyhle melancholické, napínavé záležitosti. Nevím proč, ale prožíval jsem stejnou nostalgii, jako při hraní PC hry Life Is Strange. Seriál je zároveň propojen úžasnou hudbou. Ovšem přikládám se k zdejší většině, s názorem, že 13 důvodů proč mělo skončit hlavní zápletkou seriálu, a to po 1. sérii! Druhá série má ještě co nabídnout a stále dokázala strhnout mojí pozornost. 3. série je podle mě už moc (zatím jsem viděl jen 1. díl a upřímně, se mi do dalších dílů moc nechce). | 1.série (95%), 2.série (85%), 3.série 1/13 (65%), 4.série (??%) > Průměr: 82% (4*) | (20.11.2019)

Nápad výborný, zpracování dobré. Nemůžu si pomoct, ale těch důvodů mělo být tak o šest méně a nebo měli tvůrci jednotlivé epizody alespoň o dvacet minut zkrátit. Vyhnuli by se pak hluchým místům, některým iracionálně vykonstruovaným linkám a hlavní hrdinka nemusela občas působit jako zbytečně hysterická kráva. Ale vzdor všem těm nedostatkům mě to bavilo, protože jestli něco vyšlo, tak je to casting. A upřímně řečeno nevzpomenu si na seriál, který by byl do puntíku takhle bezchybně obsazen. Zejména neznámá Katherine Langford mě bavila, ale absolutorium zaslouží i vlastně již osvědčený Minnette a další. 70% a docela by mě zajímalo, co chtějí autoři narvat do druhé řady. (30.04.2017)

Oříšek k hodnocení. Filmařsky relativně nápaditě odvyprávěný příběh (byť scenáristická konstrukce je dost vychtěná), který v epizodách 10, 11 a především 12 a 13 dospěje k silnému závěru. Boha jeho, proč ale to skutečné drama muselo přijít až tak pozdě? Více než dvě třetiny celého seriálu jsou o tom, jak se ufňukaná přecitlivělá kravka snaží přesvědčit příčetného diváka o tom, že si za své problémy může de facto sama. Vzhledem k rozuzlení v posledních epizodách považuju za obludné, že je ten seriál vystavěný tak, že ta idea "může si za to sama" může člověka při sledování vůbec napadnout. Ale opravdu tomu tak je, protože až do těch několika posledních dílů se řeší hrozné malichernosti, které v té či oné (a mnohdy horší) podobě musely na střední potkat většinu lidí. Výsledkem tak pro mě bylo, že jsem velmi brzo začal nesnášet všechny postavy a vůbec nejvíc právě nešťastnou Hannah. Její voiceoverová teenage moudra mě ubíjela, rovněž tak i věčně zadumaný výraz jediného spravedlivého, pane Claye. Ty poslední epizody dojem zlepšují, ale faktem zůstává, že jsem se k nim dostal jen silou vůle. Malichernosti se nabalovaly a nabalovaly, až už z nich malichernosti nebyly, ale antipatie k postavám prostě zůstala. Mimochodem, opravdu si myslíte, že člověk autenticky zdeptaný takovým způsobem, že spáchá sebevraždu, bude v roce 2017 před oním aktem natáčet 13 audiokazet, kde o svém utrpení bude relativně bez emocí a leckdy i s "vypravěčským nadhledem" sáhodlouze vyprávět? A dělat u toho ladné narativní piruety jako "tuhle část příběhu si nechám na potom"? Ten seriál podává sebevraždu jako romantické gesto, a to se mi zdá velmi nebezpečné. Kdyby přišel před deseti lety, kdy frčel emo styl, měli bychom tu, tuším, o pár mrtvých teenagerů víc. (17.04.2017)

// 13 Reasons Why je jinde. Když to přirovnám k letošním seriálům, kde na jedné straně stojí extrémně odlehčený Riverdale a na druhé zase extrémně seriózní Sedmilhářky, 13 kličkuje tak nějak mezi obojím. Potíž je, že řeší zatraceně těžké téma sebevraždy, a podle mě hlavní výtka většiny lidí, kteří s ním budou mít problém, je ta, že občas je ta sebevražda, ten čin, podáván až příliš uměle. Sleduju fikci, sleduju polovinu času docela přesvědčivou fikci, jenže pak začnu přemýšlet, ptát se proč a přesně v tuhle chvíli tvůrci začnou fatálně selhávat. Chování postav je tady další velký problém, především té hlavní. Zároveň ale plně chápu, že to spousta jiných lidí v klidu zvládne přejít a seriál si užijí jak jen to v rámci možností jde. Mě to nestrhlo a byť tomu nelze upřít řemeslnou kvalitu a silný závěr, ten pocit, že z toho šlo vytřískat mnohem víc, toho už mě nikdo nezbaví. 7/10 (03.05.2017)