Prodloužený čas

Výtvarné diela manierizmu, na ktorých často muži dvomi prstami skúmajú prsnú bradavku ženy. Komentár profesora dejín umenia k nim obsahuje najmä postrehy o láske (vášnivej mileneckej, či vyhasínajúcej manželskej), o smrti. Sám trávi voľný čas podobnými úvahami v prítomnosti mladšej milenky, v byte plnom kníh pri písaní knihy alebo v ordinácii. Vyrovnávanie sa s pribúdajúcimi rokmi v područí choroby, láska nerovnako starých milencov – a čo z nej zostáva po vzniku manželstva, jemná kritika skostnatenosti akademických štruktúr za komunistov. Smutná komédia so skvelým Milošom Kopeckým v hlavnej úlohe vo výslednici patrí k miernemu nadpriemeru. (07.11.2004)

Navzdory skvostnému obsazení a tomu, že tam skoro celou dobu hraje krásná hudba, jsem překvapeně zjistil, že mě stejně ten film moc neoslovil, a z podobného soudku dám raději přednost o rok mladšímu snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne, v němž se Chytilové podle mě podařilo vyjádřit nějaký obecně platný přesah o trapně zestárlých seladonech, zatímco Jireš "pouze" sleduje výsek ze života imaginárního partnerského páru, který mi subjektivně přišel dramaticky nepříliš zajímavý. Postavit to celé pouze na velkém věkovém rozdílu mezi oběma partnery (citelně jsem zde postrádal retrospektivní pohled, který by vysvětlil, jak se Karel s Alenou dali vlastně dohromady - film totiž překvapivě nesděluje nic nejen k tomuto, ale dokonce ani nic o tom, zda ti dva mají nějaký sexuální život, jak je na tom Karel majetkově, a jakou minulost má za sebou Alena, aby nějak více osvětlil, co ji vehnalo do náruče někoho, kdo je o 25 let starší a kdo se k ní skoro celý film chová extrémně hnusně), z nichž jednomu je diagnostikováno závažné onemocnění (pochopitelně tomu staršímu - Karlovi, byť například ve filmu Umírající zvíře rakovinou naopak onemocní mladá žena a její starý milenec musí jen bezmocně přihlížet jejímu umírání), takový námět mi prostě přijde až pohříchu banální. Film přitom rozvíjí víc motivů, jako např. lékařské dilema ohledně sdělení skutečné diagnózy, předsudky společnosti vůči párům s velkým věkovým rozdílem, smiřování se se smrtelnou diagnózou, revoltu vůči fakultnímu konformismu, atd., ale všechno mi to přišlo zpracováno dost povrchně a nepřesvědčivě (kapitola sama o sobě jsou Karlovy přednášky pro studenty - nemohu si pomoci, ale ty Kopeckého repliky s promítanými obrazy za zády mi přišly docela hloupé - české filmy obecně podle mě mají problém s nevěrohodnými přednáškami vysokoškolských vyučujících, viz třeba naprosto tragická Balzerová v Teorii tygra; přijde mi to o více překvapivé, že je v titulcích filmu uvedena jako odborný poradce historička umění, PhDr. Eliška Fučíková). Já jsem asi celkově Jireše nikdy moc nemusel, protože kromě vynikajícího Žertu a zajímavé Valerie už podle mě nikdy nic tak dobrého nenatočil, a počínaje normalizací jeví jeho filmografie dost upadající kvalitu. Bylo celkem zajímavé zde vidět dobovou Prahu, Kopecký je herecky samozřejmě excelentní, a Fischerová byla kupodivu za mlada velmi hezká, ale celkově mi ten film bohužel jinak přišel dost banální a veskrze prostý jakékoli výraznější scenáristické invence. (09.11.2020)

„Co je to za život?“ Otázka, kterou si většina z nás položí velmi často. Ne pořád, to ne, domnívám se, že řada z nás se „naučila žít“ a život milovat. Ale okusit tvrdou realitu hrozby předčasné smrti kvůli zákeřné nemoci, to člověka teprve naučí pořádně život užívat - bohužel. Pořád se omílá dokola - žijte každý den tak, jako by měl být váš poslední - a pár lidí si myslí, že tak skutečně žijí a druzí zase, že na to mají dost času, jiné věci jsou přece přednější. Je úsměvné, že řada lidí skutečně začne žít, teprve když si opravdu uvědomí cenu života, a občas je to už hodně pozdě. Charisma Miloše Kopeckého ani v tomto filmu nezklamalo, a navíc mám velmi ráda filmy, které chytnou za srdce, jsou mi zkrátka tak nějak blízké. Až na malé nepochopení pohnutek jedné z postav k nevěře mě tento film neuvěřitelně oslovil, zřejmě i proto, že už jsem tak nějak ztratila tu sladkou nevědomost mládí a občas si hodně citelně uvědomuju, že život je jen jeden a nemá smysl ho nechat jen tak promrhat, protrápit, musí se Žít. (07.12.2014)

Krásny nostalgicko-melancholický príbeh dotvorený nádhernou muzikou. Kto už sa len mohol lepšie zamyslieť nad životom a láskou ako známy milovník žien Miloš Kopecký? Tá pohoda, pokoj a hlavne rozvaha, ktoré sršali z jeho postavy... nie raz som sa pristihol pri myšlienke, že v starobe (ak dožijem), by som sa aj ja nejak tak chcel správať. Či už k sebe alebo ku ostatným. Slušný nadpriemer. 80/100 (21.03.2019)

Dramatický příběh stárnoucího profesora dějin umění, který se dozví, že má rakovinu. Pod tíhou této diagnózy se rozhoduje užít si zbytek života jak to jen jde, bez velkého domýšlení důsledků, neboť ty se ho již nebudou týkat. Ožení se se svou milenkou, řekne svému nadřízenému bez skrupulí, co si myslí o způsobu jeho výuky a vlastně začne žít typem života "po mě potopa". Obrat v diagnóze a nepotvrzení metastáz najednou obrátí jeho nedávné činy proti němu, jenže ty už není možné vzít zpět. Drama se prolíná s mírně humornými situacemi, vážnost a serióznost příběhu podtrhuje výkon Oty Sklenčky, nonašalanci výkon Miloše Kopeckého. Velmi příjemné. (02.11.2008)