Veľmi temné obdobie

Super Dark Stranger Things. Teen retro s walkmany a synťáky, které nepotřebuje příšeru, vystačí si s jednou (ne)obyčejnou tragédií. Neuvěřitelná režijní i herecká práce s postavami, ať už je řeč o úvodním puberťáckém seznamování nebo o vyrovnávání se s novou situací. Byl by to výjimečný snímek, nebýt poslední půlhodiny, kdy se ukáže, že film míří úplně jiným směrem, a pozornost měl věnovat úplně jiné postavě. Takhle to temné vyústění prostě spadlo z nebe. (08.10.2017)

Tak to dopadne, keď nie sú prachy film. Natočí sa akože nezávislý film a spolu s nehercami skúsime vytvoriť nejaký art. Žiaľ s jedinou pointou, že netreba fetovať, debilným koncom a so sporadickou, no veľmi nepríjemnou hudbou. V tomto prípade sa film oplatí pozrieť len vtedy, ak máte chuť na kapučíno. Hrá tam totiž Elizabeth Cappuccino. (12.10.2018)

Dva kamarádi - trouba a magor. Nu, z toho nemůže vzniknout nic dobrého. A taky že ne! Magorovi zachutná krev a trouba, jak se zdá, ho není schopen zastavit. Zvláštně magický příběh maskuje místy poněkud utahaný děj. Vynikající kamera si rozumně pohrává se zpomalenými záběry doprovázenými temnou hudbou. Na artový film příliš obyčejné, na mainstreamový thriller málo napínavé. Jakési zvláštní kouzlo ale snímek má. Závěr ponechán čistě na divákovi. Bad Religion, Black Flag, Wire, Juno Reactor, Primitive Radio Gods, PM Dawn. (15.04.2018)

Hodinka a něco docela ušla. Nejednalo se sice o nic převratného, ale film nabídl fajn atmosféru, příjemný retro look a celkem obstojné herecké obsazení. Jenže místo toho, aby ovzduší mezi účastníky tragedie houstlo a film spěl k nějakému smysluplnému závěru, přišel zvrat, který mi do konceptu vůbec nezapadal a spíš to vypadalo, že tvůrci najednou nevěděli kudy kam a vzali zavděk tou nejomletější slasherovou historkou. Škoda. Phillips si vybral pro debut trošku těžší látku a příliš neobstál, ale i tak se v některých momentech jeví zajímavě, tak to třeba příště bude lepší. 40% (17.12.2017)

Celovečerní debut Kevina Phillipse podle scénáře jeho dlouholetých přátel Bena Collinse a Luka Piotrowskiho bývá často popisovaný jako dospělejší a ponuřejší variace na Stůj při mě. Přestože se tvůrci tomuto přirovnání brání, není těžké vidět mezi filmy paralely. Oba pojednávají o čtveřici nerozlučných přátel, kteří v průběhu vyprávění postupně dospívají, oba jsou zasazené zdánlivě nostalgicky do doby, v níž tvůrci sami vyrůstali, a v prvé řadě se oba zaobírají přátelstvím, šikanou a koncem dětské nevinnosti. Ovšem zatímco Stůj při mě melancholicky konstatuje, že nejlepší přátele má člověk ve dvanácti, Velmi temné období ukazuje, jaké traumatizující zvraty může nabrat dlouholeté kamarádství během puberty. Phillipsův film přátelství neidealizuje, ale se zaměřuje na to, jak se kdysi úzký vztah dvou mladíků, kteří si každý mysleli, že o tom druhém vědí všechno, proměňuje právě v souvislosti s tím, jak se během mentálního i sexuálního zrání, mění osobnost každého člověka. Vyprávění k tomuto procesu přidává jako katalyzátor tragickou událost, která otřese zažitými jistotami a vyplaví na povrch pubertální nejistoty a úzkosti. Současně film podnětně zpřítomňuje, že pravé rozhraní mezi dětstvím a dospíváním přichází na střední škole, kdy se stále ještě nevyspělé uvažování neblaze prolíná s tužbami vyvolávanými náklonností k (nejen) opačnému pohlaví. Velmi temné období se odehrává v polovině 90. let, což bylo pro tvůrce důležité jednak z osobních důvodů, neboť tehdy sami dospívali. Díky tomu mohli do vyprávění zakomponovat spoustu dobových detailů vztahujících se k pubertě – počínaje soukromím bezdrátových domácích telefonů až po sledování zakódovaného signálu kanálů pro dospělé. Současně ale také 90. léta pojímají coby období konce nevinnosti v americké společnosti. Za zlomový moment pak považují masakr na Columbine a následnou proměnou postoje veřejnosti vůči násilí a mládeži. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)