Učitel tance

Možná jeden z nejlepších hereckých výkonů Martina Dejdara. Život v plicním sanatoriu čtyřicátých let plný boogie-woogie. :) Naděje v podobě tance, jenž jako jediný dodává hlavnímu hrdinovi energii, se stává nadějí i ostatním členům ozdravovny..některým i posledním únikem z jejího obyčejného a jednotvárného režimu. (14.05.2007)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 3/10 Hudba 4/10 Efekty 3/10/// +známích herců je tu habaděj -téma mě nezaujalo/// Když se nad tím zpětně zamyslím, tak je to téma vážné a přitom je film podán s lehkostí, tak aby se divák i bavil. Jenže problém je, že já jsem se nebavil, navíc osudy zde přítomných mi byly lhostejné. Určitě za to ale nemohou herci, prostě je to látkou a nebo možná taky réžií./// Celkem 42%/// (12.05.2008)

Jak velkým literátem vlastně je Jiří Hubač? Uznejme, že napsal několik scénářů, které v České kotlině dosáhly statutu nezapomenutelnosti. V románové podobě by se patrně zařadily mezi rodinné bestsellery, v tomto ohledu je ekvivalentem třeba takového Stephena Kinga. Originální moc není, díky čemuž s bolševikem neměl potíže, ale zná řemeslo. Umí vytvořit silné a věrohodné charaktery, příběhy a situace často ve stínu smrti, ponejvíce nepříliš vzdálené poloze populárního dojáku, ojediněle ještě níž (vždy uměl napsat ubrečené sólo pro některého v dané době populárního herce). Je to hodně nebo málo? Z poloviny plná nebo z poloviny prázdná? --- Učitel tance podle mého soudu představuje v obecně dobré Hubačově tvorbě průměr. Jireš se ke zpracování takové látky nepochybně hodil dokonale. Na Dejdarově místě bych raději viděl nějakého herce, jenže, Dejdar byl tehdá zrovna populární, že? (05.02.2011)

Skvělý Dejdar, dobrá atmosféra prostředí, dobré vedlejší postavy a dobrý námět. Bohužel ale Jireš nedokázal z látky "vytřískat" tolik kolik by asi šlo. Přeci-jen scénář, ve kterém jde spíše o pocity a ne úplně primárně o děj mohl být na můj vkus zpracován trochu jinak. Jinak ale nadstandartní porevoluční snímek, bez větších výhrad. Tam se vážně jenom chlastá? (12.02.2011)

,,Jestli tohle přežiju, tak to tady roztočíme!" Scenárista Jiří Hubač mě zatím pořádně nezklamal (s výjimkou dosti laciné televizní detektivky Polední žár) ani v porevolučním období. Příběh se odehrává v brzké poválečné době, přičemž historie se odráží zejména na skvělé dobové muzice, ale jinak se zabývá lidskými charaktery, nemocí, odvahou nebo také optimismem a mohl by se prakticky odehrávat kdykoliv, i v současnosti. Váhal jsem při hodnocení mezi 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že moc podobných filmů s nadčasovými náměty se v porevolučním českém filmu neurodilo (z nemocničního prostředí ještě o dva roky starší Městem chodí Mikuláš), tak se přikloňuju k plnému počtu. Coby mladší ročník mám Martina Dejdara zažitého spíš jako "šaška" z trapných komedií a nejpříšernějších tv pořadů a shows, zde mě v roli nemocného tanečního mistra Mayera velice mile překvapil. Oceňuju dále Janu Hlaváčovou, která mi mimochodem hodně připomněla její svéráznou zdravotní sestru v sérií Básniků, ale taky Jirešovu režii zajímavou zejména ve chvílích vracející se s hudebními motivy do Mayerova dětství. Celý film oplývá kvalitami, ale do transu mě dostaly zejména dvě momenty: poprvé když Mayer přesně podle plánů nemocného pacienta objeví na půdě zámku starý prsten (byť se příčina této záhady časem vysvětlila, zapůsobila na mne tato scéna jako symbol jisté naděje existence něčeho mezi nebem a zemí) a podruhé závěrečný obrat v ději se setkáním starých známých po letech, symbolicky zakončeným společným tancem, s příchozí novou radostí do dalšího života. Krásně dojemné a svým způsobem nečekaně "navazující" na Hubačovy filmové balady jako Lístek do památníku nebo Nezralé maliny. (90%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (28.07.2018)