Valerie a týden divů

Zvláštní to situace. Měl jsem za to, že Jirešova adaptace Nezvalova "černého románu" bude skrz svou osobitou poetičnost jedním z těch filmů, jejž divák přijme buď s absolutním nadšením, anebo totálním rozhořčením, že bude Valériiným fantaskním týdnem buďto ubít, nebo stržen. Leč já z projekce odcházel celkem netknut. Na to, abych odcházel rozhořčen je "Valerie" nejen na naší tvorbu mile jiná, k nadšení mně chybí... A to je právě to! Netuším, z čeho konkrétně by mělo mé srdce plesat. Tchoř to z šedě průměrnosti nevytrhne. (18.04.2015)

K Valerii jsem se dostal díky Timu Burtonovi, který v něm našel inspiraci k finále Velké ryby. Od začátku to bylo divné a přiznám se na první dobrou, že jsem vůbec nevěděl, co se tu děje. Nicméně uznávám, že tento film má celou řadu superlativů. Třeba hlavní role Jaroslavy Schallerové je dobrá. Ona je tu dobrá, hodně dobrá. Navíc je to celé v takovém tom hororově sexuálním nádechu, což mě na svoje datum vzniku i dost překvapuje. Někde po hodině jsem ale z těch incestů, nebo co to bylo, byl úplně jalovej. Zachránil to ale vysloveně krásnej závěr s neméně vydařenou hudbou. Tady toho Burtona docela chápu. (07.11.2022)

Těžko zařaditelnej a taky těžko popsatelnej kousek. To ale nic nemění na faktu, že v sobě skrýval něco co mě neskutečně přitahovalo a já hned od prvních minut koukal s otevřenou držkou. Nechápal jsem a do teď nechápu, že něco takovýho vzniklo zrovna v Československu a ještě v roce 1970. Myslím si, že nemám nic co bych filmu mohl vytknout. Pro mě má jen samé superlativa. Největším superlativem je obsazení J. Schallerové. Zde tvůrci z 1500 uchazeček opravdu vybrali tu pravou. Jakoby role Valerie byla šitá Schallerové přímo na míru. Film Valerie a týden divů mě dostal absolutně nepřipravenýho. Sice až tak nesouhlasím s tím, že by měl být zařazenej ve sbírce 101 hororů, které musíte vidět než umřete ( protože to není čistokrevnej horor ), i tak je to film, kterej by měl každej člověk vidět, ikdyž málokdo v něm objeví to co já. Za sebe nemám co řešit. Plnej počet hvězd. (26.12.2016)

Valerie žije vo svete kde je tchor obávaný zloduch lebo je vlastne upír, ktorý paktuje s jej babičkou aj keď je prudko veriaca. Vo svete kde sú všetky ženy lesbičky, s čím sa nevylučuje nie práve súrodenecký vzťah hlavnej predstaviteľky a jej brata, bez ohľadu na to, či je ich otec tchor alebo nie (táto dilema sa odhalí až pred koncom, bude to naozaj napínavé ako v správnom horore). Vo svete kde nenapúdrovaná babička je vlastne mamička alebo mlado vyzerajúca babička tváriaca sa, že je sesternica a pri tom je vlastne tiež upírka, chytila to totiž od tchora. Medzitým sa občas ukážu nejaké tanečky, pavučiny, krv alebo pletenec ženských tiel. No čo viac napísať, vrcholový surrealizmus. (13.04.2012)

"Probouzí se květina, touha pučet začíná." Ryzí poetika, velmi křehká filmová báseň, čistá jako po tváři stékající slzy nevinnosti, které se kouzlem proměňují na perly. V kontrastu s černočernou Graciánovou duší je to báseň běloskvoucí, něžná a čistá, ale již i lehce eroticky smyslná, zasněná a rozvíjející se, jako na jaře okvětní plátky květin. O neuchopitelných tajemstvích křehké dívčí duše, v níž se nesměle začíná probouzet ženskost, do veškerých krás i temných zákoutí dospělého života. Valerie, Valerie, tak bolestně krásná, tak sladce nevinná!  A do její ložnice se vkrádá zhýralý kněz Gracián, s ústy roztaženými chtíčem do úlisného úsměvu a s neřestně rozhalenou chlupatou hrudí, na níž se na řetízku houpají zuby šelmy. Houpající se tak, jak ordinérně vlní boky, když sladkým hlasem pronáší(m) svá nestydatá přání. Ona se zoufale brání jeho chtivým prackám a v poslední chvíli si cosi dává do úst. Pět perel, čistých jak krůpěje rosy. (06.02.2013)