Valerie a týden divů

Jako Boschova Zahrada pozemských rozkoší - vzbuzuje ve mně podivnou slast a zároveň štítivý odpor. Žel, odpor nakonec převládne navzdory výsostně stylizované podívané, která však, hlavně díky obsahu, docela brzy přesytí. Můžete to klidně odnést, už nebudu. No, čert ví, co v sedmdesátém frčelo za modely... nebo snad ve třicátém druhém, pane Nezval? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (24.04.2015)

Surrealismus ve své nejryzejší podobě. Výtvarná hra jasných světel a ponurých stínů, dětské hravosti i touhy lákavých rozkoší dospívání a probouzející se erotiky. S náznaky mihotavých střípků dobra, i temných zákoutí obestřených všudypřítomným tajemnem číhajícím na vášnivou dychtivost mládí. Jedinečně oslnivý záblesk v jinak poněkud okleštěném světě ČS filmu. (10.02.2009)

Úžasná imprese a mé první setkání s mlaďounkou Jaroslavou Schallerovou. O pohádku skutečně nejde, z některých kostýmů (tchoře zejména) jde strach i na dospělého. Film je seskládán z jakýchsi fragmentů, které na sebe nijak extra nenavazují, nicméně každý z nich diváka dokonale přiková. Úžasný je i soundtrack. Z tohohle poetického filmu na mně něco dýchlo, ale nedokážu to popsat. O erotickém náboji mladého ženství hlavní hrdinky ani nemluvě... Jak se toto podařilo Jirešovi dva roky po bratrské okupi natočit, nechápu... * * * * (14.12.2011)

"Probouzí se květina, touha pučet začíná." Ryzí poetika, velmi křehká filmová báseň, čistá jako po tváři stékající slzy nevinnosti, které se kouzlem proměňují na perly. V kontrastu s černočernou Graciánovou duší je to báseň běloskvoucí, něžná a čistá, ale již i lehce eroticky smyslná, zasněná a rozvíjející se, jako na jaře okvětní plátky květin. O neuchopitelných tajemstvích křehké dívčí duše, v níž se nesměle začíná probouzet ženskost, do veškerých krás i temných zákoutí dospělého života. Valerie, Valerie, tak bolestně krásná, tak sladce nevinná!  A do její ložnice se vkrádá zhýralý kněz Gracián, s ústy roztaženými chtíčem do úlisného úsměvu a s neřestně rozhalenou chlupatou hrudí, na níž se na řetízku houpají zuby šelmy. Houpající se tak, jak ordinérně vlní boky, když sladkým hlasem pronáší(m) svá nestydatá přání. Ona se zoufale brání jeho chtivým prackám a v poslední chvíli si cosi dává do úst. Pět perel, čistých jak krůpěje rosy. (06.02.2013)

I kdyby na Valerii nebylo nic více, než jen podmanivé estetično krásné kamery, snímající divadelně bizarní a hrůzyplná monstra se stejnou ladností, s jakou snímá i krásné nedospělé dívky v nichž se mísí nevinná cudnost s něžnou erotičností... i kdyby na ní nebylo nic víc, i tak by šlo o výjmečný film. Ale krom úchvatných obrazů nabízí i něco víc - ne příběh, který je zde surreálně nepochopitelný a nesmyslný, ani napětí, či emocionální katarzi,... Valerie a týden divů nabízí v prvé řadě pocity, atmosféru, opojení okouzlujícím snem. Jako Alenka v říši divů je čirou fantasií tvrdě se vzpírající všem pokusům o racionální uchopení - a racionálno trpí a dožaduje se vysvětelní, které však není... až postupně tiše vzdává svůj marný boj a nechá mysl volně plynout... a snít si krásné noční můry. 8/10 (12.05.2011)