Valerie a týden divů

Když jsem byl malý, ještě menší, až úplně malinký klučík, byl jsem Valérií uchvácen. Kdybych tehdy znal slova, která znám teď, řekl bych vám, že se zde ve snovém oparu mísí erotično s hrůzou, což je samozřejmě naprosto famózní kombinace. Sledoval jsem to na naší staré černobílé televizi, a byl v sedmém nebi. Nebo taky možná v nějaké jiné dimenzi, kam děti občas chodí. Chápal jsem ten film. Velice dobře jsem mu rozuměl - pamatuji si na to. Teď už to zdaleka není takové. Čím jsem starší, tím jsem asi menší surrealista. A dobře mi tak. (27.08.2007)

Nevšedný, raz veselý, inokedy tajomný až desivý, vždy ale snovo farebne rozihraný svet dospievania mladučkej Valérie, bývajúcej so svojou upätou matkou. Spoznávanie zmýšľania a konania dospelých, na hrane detstva, vyznieva miestami hororovo. Príliš divadelno prehrávané prednesy dialógov zatieňujú nesporné výtvarné a výrazové kvality filmu. Použitou symbolikou i náladou pripomína Chytilovej Ovoce stromů rajských jíme. (20.10.2004)

Magický (sur)realismus mi není až tak proti srsti, ale zde jde jen o zástěrku. Velmi šikovně zvolená forma má zastřít fakt, že Nezval byl starý chlípník, a už samotná knížka je skutečně hodně perverzní (ostatně, co čekat od autora knihy Umění mrdati), a všechna ta perverze - panny, lesbičky, incest atd. - jsou přítomny rovněž ve filmu. Celé je to jen Nezvalův tajný sexuální sen, u kterého se určitě ukájel, a film se sice snaží zdůraznit vizuální stránku, ale ten zhnilý obsah tam prostě dál hnije. (06.07.2012)

Jako Boschova Zahrada pozemských rozkoší - vzbuzuje ve mně podivnou slast a zároveň štítivý odpor. Žel, odpor nakonec převládne navzdory výsostně stylizované podívané, která však, hlavně díky obsahu, docela brzy přesytí. Můžete to klidně odnést, už nebudu. No, čert ví, co v sedmdesátém frčelo za modely... nebo snad ve třicátém druhém, pane Nezval? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (24.04.2015)

Nikdy bych nevěřil, že se tahle látka dá v českých zemích obstojně zfilmovat. Surrealistická novelka Vítězslava Nezvala o dospívání jedné dívky opravdu není zrovna snadným soustem. Film Jaromila Jireše mě ale zase utvrdil v tom, jak na tom v 60. letech byla česká kinematografie dobře. Scéna je propracovaná až do posledního detailu, střih se skvěle vypořádal s ne zrovna narativním obsahem, celková kompozice se bezmála vyrovná knižní předloze. Prostě nevím, kde hledat chyby. Tak trochu to připomíná avantgardu. (29.11.2008)