Draculova dcera

Původní film není bez chyby... A tenhle je o trochu horší. Ne však špatný, naopak místy svěže odvážný. Především Gloria Holden je výborná a její hraběnku, jež by se chtěla vzdát rodinného prokletí, ale neví, jestli je to možné, byla radost sledovat. Škoda ale, že dostala o poznání méně prostoru než limonádová romantická linka doktora Gartha a jeho asistentky, kterou bych klidně oželel nebo alespoň pořádně proplel. (17.02.2019)

Snímek začíná v momentě, kdy Van Helsing zabíjí Drákulu. Tedy několik v teřin před koncem "prvního dílu". Přesto však zmizel Harker i jeho žena, kteří tou dobou "na místě činu" byli. A není o nich zmínka ani nikdy později. Van Helsing čelí obvinění z vraždy a přesto ho nenapadne se na jich dovolávat jako svědků. Drákulova dcera se sice tváří jako sequel, ale je je zde příliš mnoho nelogičností v návaznosti (ostatně tím jsou Universal horory typické). Několik totálních nelogičností v chování postav se objeví i v průběhu filmu, ale jinak se jedná o snímek poměrně zdařilý. Gloria Holden je temnou upírkou par excellence. Škoda, že se neobjevil Lugosi, který za roli Drákuly v tomto filmu dostal dokonce zaplaceno :-) (12.01.2009)

-Upíry? A já myslel, že ti žijí jen na berňáku.- Chtěl jsem se rozepsat ohledně obsahu, ale ten zdejší vyzrazuje tři čtvrtiny filmu, tak se k němu dál rozepisovat nebudu. Každopádně jde o fajnovou žánrovku, která ctí většinu atributů gotického hororu - po většinu času noc, mlha hustá tak, že by se dala krájet, hřbitov, vysáté oběti, byť na zákusy v přímém přenosu nedojde, rakev coby přenosný upíří hrobeček, prokletá zrcadla usvědčující bestii, tajemná hraběnka a temná hudba. Dost se sází na tajemnou atmosféru a kamera čaruje se světlem a stíny. Výborný český dabing a pár vtípků. - Modrý Bolivijec, pane!-Idiote, to je červená Guatemala.- (28.11.2023)

Překrásná kombinace homosexuality a melancholie, která inspirovala Anne Rice k moderní upírské sáze a dala tak základ pro současnou tvář žánru, která pokračuje dodnes. Poslední román z jejích Upířích kronik se jmenuje Blood Communion: A Tale of Prince Lestat (2018). (05.06.2014)

Prekvapivo ma to bavilo viac ako legendárna jednotka (ktorú moc nemusím). Tomuto síce chýbajú ikonické scény a postavy, no je to omnoho živšie (nemŕtvejšie?). Pozoruhodný je žánrový posun. Ide skôr o psychologickú drámu s prvkami romantickej komédie a veľmi občanými hororovými vsuvkami. Navyše je to kratučké, takže to vďaka nadupanému deju nemá šancu nudiť. Draculova dcéra je navyše omnoho zaujímavším charakterom než slávny papá. Aj keď by si zaslúžila viac "monštróznych" scén, nech lepšie vyznie tragika jej príbehu. Nie je to žiadne terno a absencia nezabudnuteľných pasáží (ktorých má naopak jednotka habadej) tot trochu zráža k obyčajnosti, ale inak ide o fakt milé prekvapenie. Proste veľmi dobrý dobový blockbuster 7/10 (28.10.2020)