Misia

Scénář: Robert Bolt .. Neztotožňuji se s žádným náboženstvím. Když k tomu připočtu církevní lži, postoje a kruté, nespravedlivé chyby, je mi z něj na nic. Film Mission poukazuje na jednu z jejich temných stránek minulosti ve dvou liniích příběhu, které do sebe přesně zapadají. Nejprve poukáže na zakládání misií a (ne)násilné konvertování domorodců na náboženskou víru. Jenže politikaření míchá karty a otáčí vítr, tak že nakonec dojde k vyhnání a masakru věřících. V druhé příběhové linii sledujeme osud muže, který pod tíhou hříchů najde očistu ve víře, ale později odhaluje hlubokou špínu, krytou lží a postaví se na stranu těch, které dříve lovil a později vedl v boji – duchovním i válečném. A jen duše takový lidí budou žít navždy – ve vzpomínkách živých. Výpravný příběh dal zajímavé role, ve kterých excelují Robert De Niro a Jeremy Irons. Snímek se nese v duchu panenské atmosféry, ozdobený překrásnou kamerou a výtečnou Morriconeho hudbou. 75%. (10.04.2006)

Diametrální odlišnost obou polovin tříští v konečném efektu celkový výsledek na ještě menší kousíčky. Ta první je dokonalá. Naprosto uchvacující zachycení proměny jednoho člověka pod vlivem tíhy vlastního svědomí a křesťanské nauky, které je navíc podpořeno mistrným hereckým výkonem „seňora“ Roberta de Nira, bere dech. Zvláště při započtení výtečného kontrastu mezi domorodými indiány a evropskými osadníky. Jenomže druhá polovina radikálně změní úhel pohledu. Politický souboj koloniálních mocností na území Jižní Ameriky, Španělska a Portugalska, mezi něž se samozřejmě dere i samotná římskokatolická církev, jde úplně proti proudu předchozího vyprávění a celé to začne ztrácet na výmluvnosti, spádu a vlastně to začne být nepříjemná nuda. Vše navíc začne směřovat k nepřekvapivé závěrečné bitvě, která i přesto, že má „něco do sebe“, nedokáže popřít vlastní samoúčelnost. Bohužel, i nádherných obrázků jihoamerické džungle hraničících s kýčem, se zde taktéž nedostává, což částečně vynahrazuje působivá Morriconeho hudba. Jenomže zavřít oči a poslouchat? Vzhledem k první polovině je mi mého hodnocení i líto, ale s přihlédnutím k té druhé s tím nemůžu bohužel nic dělat. (30.09.2005)

Tenhle snímek je ukázkový příklad toho, proč miluji film a vše okolo něho. Misie je opravdu nádherný film, ne nemyslím to z legrace nebo ironicky, prostě filmy podobného typu se mají od ní co učit. Roland Joffé nám připravil opravdu zneklidňující pohled z doby, kterou nikdo z nás nazažil a nezažije. V daném oboru se skvěle vyzná a nesnaží se nám do hlavy narvat všelijaké letopočty nebo jména různých panovníků. Předhodil nám kus masa a každy ať se s ním porve podle svého gusta. Buď ho odsoudí nebo si ho zamiluje. Robert De Niro je, ano vím už se opakuju, nejlepším hercem na světě. To nejlepším říkám opravdu nahlas, protože lepší herec už se nenarodí. Velmi zdatným sekundantem Roberta je Jeremy Irons, kterého jsem doposud vídával v rolích odporně slizkých postav. Snad každý kdo má trochu hudební sluch zjistí, že Ennio Morricone je skladatelem číslo jedna a dokazuje to i v tomhle filmu. Jeho skladby jsou prostě dechberoucí. Chtěl bych zmínit ještě kameramana, ale vím, že mnozí uživatelé nebudou mít chuť číst sáhodlouhý román, takže snad jen říct, že na atmosféře filmu má také lví podíl. Jak už jsem řekl, Misii si buď zamilujete nebo odsoudíte, teď je řada na vás..... (10.08.2007)

Miluju epické podívané z džungle, od Aguirreho, přes El Dorado, po Fitzcarralda (a klidně i Anakondu). I Joffého příspěvek je kamerově a hudebně parádní, se silným příběhem, ale na můj vkus je tempo až příliš ležérní. Buď bych přidal na bromanci/společném filozofování De Nira s Ironsem o životě a víře nebo na politikaření, nebo klidně půl hodiny vystříhal. (17.07.2024)

Nikdy jsem neměla křesťanství zrovna v lásce, po shlédnutí Mise ale musím své tvrzení trochu poopravit; proti křesťanství jako takovému nic nemám, nedokážu ale vystát církev a její zásahy do světové politiky. Cožpak by někdo Ironsovi a jeho postavě dokázal vyčítat ušlechtilé pohnutky? Cožpak by někdo De Nirovi mohl v závěru spílat za to, že se ve jménu víry vrhl do boje, ačkoliv minuty před tím přísahal, že už krev neprolije? Za hudby Ennia Morriconeho (právě sháním soundtrack) se vám ale do hlavy dostane hlavně jedna myšlenka, totiž "Nebylo by jim lépe, kdyby nás nikdy nepotkali?". Mise nutí člověka přemýšlet, někdy je pro ateistu, jakým jsem já, až trošku moc překřesťanzována, mohlo by se zdát. Ale už jenom za ten moment, kdy seňor De Niro zabíjí strážce a uvědomuje si, že se ve jménu něčeho vyššího stal znovu tím člověkem, jehož stopy se ve své mysli snažil potlačit, za ten pohled do očí, odevzanost a odhodlanost v jednom, Misi jakoukoliv náboženskou agitku ráda odpustím. (04.05.2008)