Misia

Nezmyselná ľudská krutosť bola vo filme obmieňaná už niekoľkokrát, ale len málokedy dostal také konkrétne kontúry ako v tomto snímku. Po filme a uvedomení si skutočnosti príbehu som sa cítil citovo zdevastovaný, takto frustrovať dokáže človeka len máloktorý film. Ohavnú a odvrátenú stranu ľudskej povahy dávajú tvorcovia do trefného kontrastu s fascinujúcou prírodou a schopnosťou človeka milovať a odpúšťať. Hudba a herci sú v tomto krásnom filme samostatným elementom. 85%. (22.06.2009)

Příběh inspirovaný nejryzejším lidským zm*dstvím s překrásnou výpravou a s ještě překrásnější hudbou (prohru na Oscarech v téhle kategorii asi nikdy nepochopím). Příjemný Irons, ještě o chlup příjemnější De Niro a jako bonus naprosto brilantní McAnally, jehož postavu nelze nenávidět, protože dané rozhodnutí bylo nevyhnutelné. "Nebylo by pro indiány lepší, kdybychom k nim vůbec nepřišli?" P.S.: Záměrně jsem v úvodu nepoužila spojení "Krásný příběh", protože i na té kráse, na tom ráji, který vytvořili, je stín odpornosti, a to touha / potřeba vše měnit k obrazu vlastní víry. To, že z ní domorodcům chvilkově plynuly i nějaké benefity, to je věc druhá. (23.10.2023)

Nezapomenutelná výprava za pokáním do jihoamerických deštných pralesů, která se velmi záhy změní v názorový střet politiky, víry a svobody. Shrněme si základní body Misie. Ve filmografii Roberta de Nira není možné naleznout mnoho lepších hereckých výkonů, navíc životní role pro Jeremy Ironse a zdatně jim sekundují i ostatní herci. To co zde dokáží v první polovině a v samotném závěru tito dva jmenovaní uhrát téměř beze slov jen za pomoci pohledů... To je naprosto nepopsatelné. Inteligentní scénář na motivy skutečných událostí nepodceňující diváka a navíc příjemně duchovní rozměr, který je zachován aniž by se film uchyloval k nějaké náboženské agitce. Mnoho silných scén. Kupříkladu proslavené momenty tíhy Mendozova břemene či pochod Ironse v čele neozbrojených indiánů. Skvostná výprava, Oscarem oceněná kamera zachycující nádherné lokace a to vše zastřešuje dokonalá hudební kompozice génia Ennia Morriconeho. Jediný zápor Misie nastává v režii bojových scén, které jsou natočeny dosti bez šťávy. Ovšem naštěstí jich je minimum a až v závěru. Výsledek? Jeden z nejlepších snímků (nejen) osmdesátých let minulého století. (31.01.2007)

Těžko se hledají slova, která by Misii vystihla a přitom se neopakovala po jiných..Veliký příběh, který si na nic nehraje, nesnaží se vykřičet nějaké poselství do světa, ale nechává jej vyplynout, a čím více se blíží ke konci, tím nezapomenutelnější se stává. Pozorný divák zde může nalézt tolik hlubokých myšlenek, že to vydá za pět jiných snímků. Přitom jsou zde podána naprosto nevtíravým způsobem a za doprovodu fenomenální hudby mistra Ennia Morriconeho, výborných hereckých výkonů a úchvatných scenérií, se vám dostanou pod kůži samy. Misie je počin, o kterém se dá po zhlédnutí hodiny debatovat a odpovídat na otázky, které vyvstávají při sledování na mysli. Některé scény jsou tu dost emotivní a přitom tak nenuceně ztvárněny, že každý, kdo jen trochu nechá své smysly vnímat tento film, si okamžitě uvědomí, o jak nevšední práci se jedná. (10.12.2011)

Divokou přírodou, omotán tlustým lanem, vleče muž obrovské závaží ne však tíživější, než je jeho svědomí ze zabití bratra, padá, jeho břímě ho strhává, ale on znovu vstává a postupuje dál v cestě pokání až do místa, kam je pozván a kde je mu odpouštěno - i těmi, které lovil. Po boku kněze buduje misii, která pralesní neznabohy napřed "polidští", dá jim Boha, víru, řád, aby pak někdo jiný přišel a opět ve jménu Boha - protože On má svoje záměry - jim to vzal. V té chvíli se jejich cesty a způsoby, jak se bránit, rozcházejí a i když jsem v tomto případě byla na straně Mendozova (De Niro) přístupu, jednání otce Gabriela (Irons) mi nebylo nepochopitelné a nepohrdala jsem jím. Tenhle úchvatný film navozuje spoustu otázek ("nebylo by těm divochům líp, kdyby nás nikdy nepotkali?") i odpovídá (bylo!), často je ale odpověď na divákovi a jeho vlastním srdci, a já nemůžu než tuto "misi" s výtečnými herci, opulentní kamerou a Morriconeho jímavou hudbou všem, kteří nevidí jen černobíle a nevadí jim, že myslet někdy trochu bolí, doporučit. (26.11.2005)