Noc Oscarov

Jak to energeticky začalo naspeedovanou písničkou, tak to energeticky skončilo slušným faux pas. Je vidět, že v dnešní době je vše možné. Žádné velké překvapení nebylo, takže o to větší "nuda". Moderátor Jimmy Kimmel se mě osobně celkem líbil, ale trošku to už s tím Mattem Damonem přeháněl :). Dále oproti minulému roku se mě mnohdy zdálo, že běloši jsou v oslabení a vůči minulému roku mi to přišlo až moc okaté. Rozloučení s osobnostmi co odešli na druhý břeh v doprovodu zpěvu bylo fajn, ale trošku to bralo ten emoční efekt ( aspoň u mě ). Hodně mě pobavilo, když herci sami o sobě četli pomluvy :)) Sláva vítězům a čest poraženým. (28.02.2017)

Do samého závěru nejlepší oscariáda, jakou jsem kdy viděl. Dvojice předávajících perfektně spárované, hluchá místa kompletně vymizela a moderátor střílí ostrými. Všechny Kimmelovy trademarky (od Guillerma přes strkanice s Mattem Damonem až po Mean Tweets) fungují dokonale, děkovačky se drží přesně mezi emocionálností a adekvátností a sošky dostávají zasloužení sympatičtí vítězové. Jenže pak přijde chvíle, kdy je tvůrcům jednoho z nejlepších filmů posledních let doslova vyrvána finální cena a je předána nejslabšímu nominovanému. A to nejen, že nechci už nikdy vidět, ale celý ultrapozitivní dojem z celého večera rázem hořkne. (28.02.2017)

89. ročník předávání prestižních a tolik chtěných Oscarů započalo lépe, než se po loňském průšvihu očekávalo a překvapivě se v příjemném duchu vezl celý ceremoniál. Jimmy Kimmel se moderování zhostil poměrně dobře, ač nedostával zrovna moc prostoru a byl pouze výplní mezi proslovy či krátkými filmy, což je funkce, kterou by hlavní moderátor nejspíše zastávat neměl, avšak po celou dobu byl vtipný, někdy více, někdy méně, politickým tématům se vyhýbal a když už se ten Trump nakousl, tak se nepřímo řečeným vtipem ladně přešel a pokračovalo se dál. Nelze opomenout jeho časté narážky na přítomného Matta Damona, které ocení převážně fanoušci obeznámení s jejich „nenávistným“ vztahem trvajícím několik let, tohle se opravdu povedlo, a to pokaždé. Samotná výplň v podobě medailonků či nenávistných twitterů neoslnila, ale ani neurazila, stejně jako padající sladkosti či nečekaná návštěva turistů zběsile natáčejících všechny celebrity na své smartphony. O správnosti či spravedlivosti oceněných se moc argumentovat nedá, každý máme své oblíbence, za kterými si stojíme a letošní Oscary žádnou extrémní minelu nepředvedly, tedy až na samotný závěr. Ten se řadí mezi nejtrapnější a nejostudnější chvíle přímého přenosu vůbec, jelikož špatná obálka při vyhlašování hlavní ceny je v takových poměrech něco opravdu nepředstavitelného. Lze se jen domnívat, zda se jedná o neomluvitelný fail či cíleně vytvořenou reklamu, tak či tak se jedná o zostuzení této ceny, které je naprosto neomluvitelné. Což o to, že to vyhrál film A nebo film B, ovšem být vyhlášen vítězem nejprestižnější filmové ceny, přijít si to na pódium oslavit, poděkovat příbuzným, zabrečet si, zažít nepředstavitelné emoce a po pár minutách se této chvíle naprosto vzdávat kvůli idiocii organizátorů je nehoráznost, která snižuje jak hodnocení tohoto ročníku, tak i úroveň celého ceremoniálu. Ostuda, nic víc, nic míň. [20%] (27.02.2017)

Myslím, že tohle už asi nikdy nezažijeme. Z praktických důvodů by Oscara za nejlepší film měli předávat lidé, kteří ještě nepotřebují na čtení brýle :-) Z devíti nominovaných na nejlepší film si to zasloužily jen tři, takže mně je srdečně jedno, jestli to Beatty přečetl dobře nebo špatně. Aspoň, že vyhrál Affleck. (27.02.2017)

"Aký je váš obľúbený film z USA?" "Big Lebowski. Je ako xanax..." Asi najlepšie Oscary čo som videl. Cez všetky šaškárne okolo, aj cez tú bezprecedentnú nehoráznosť, ktorá sa udiala v závere. Ale o tom neskôr. Kimmel to zvládol bravúrne; Politikou nabitá a pritom pohodová atmosféra, až teda na ten záver, ale ten by uhral málokto. Odľahčovanie a odľahčovanie, do toho sem tam roztomilý okamžik (malý chlapec z Lion), doberačky s Mattom Damonom (jak Kimmel rozprával o svojom obľúbenom filme, skoro som dostal záchvat smiechu - taký ten Ty vole facepalmový moment), písanie správ Trumpovi, zoznamovanie štábu s filmovou elitou súčastnosti... A vlastne už od začiatku s Timberlakeovým chytlavým songom a tanečkami, alebo keď taký Robert DeNiro o sebe číta výsmešné tweety, je to proste zo všetkých strán celé a komplet maximálne feel good uvoľnené odovzdávanie cien, až je to v tak ťažkej dobe divné. Jasné, politika z toho smrdí kam sa len pozreš, ale to je na tom práve super, že - chápem, Trump, hnednúca Európa, minuloročné OscarsSoWhite - ale všetky tie čierne a dúhové filmy, sa zrovna tento rok naozaj vydarili. Moonlight je hodne úprimný, skvele zahraný, cez všetko klišé témy originálne natočený, kvalitný umelecký film. Fences (mimo tú originalitu) detto. Zootropolis je asi najviac multikulti animák čo kedy kto natočil a i tak dokonale zábavný a pre žáner inovatívny (800 tisíc postáv? Really?). Je trochu škoda, že Lala Land, famózna pocta Hollywoodu, muzikálom, a proste a jasne dokonalý prototyp oscarového filmu, si neodniesol sošku aj v hlavnej kategórii, ale na rovinu, keby ho o ňu pripravil napríklad Argo, vadilo by mi to viac. A ten záver, to by bolo asi plytvanie slovami - proste hanba, nech už vinu nesie ktokoľvek. Toto sa stávať nemôže. Ďakovačky tento rok tiež stáli zato, od scenáristov Moonlightu, až po vyznanie lásky Damienom Chazellom (možno až na záchvat jak chytil Violu Davis. Tak ale čo, rutina.). Najviac mi utkvie asi Kimmel vs. Damon, spomienka na zosnulých končiaca princeznou Leiou a Legendove City of Stars. Bolo to hodne fajn, tak už kurva furt nehejtujte a všetci zborovo zakričte "Mahershala!" :) (05.03.2017)