Prvý napravený

Už brzy po začátku je jasný, že tohle točil starej chlap fantazírující o tom, že se zabouchne do hezký mladý holky a ona do něho. A rozuzlení to potvrdilo. Ale těžkomyslný a bezútěšný děj je přece jen ještě o něco pestřejší a složitější. Je to třeba i náboženská agitka, ovšem jenom trochu, protože na nejrůznější palčivé otázky dává Hospodin Bůh reverendovými ústy hodně vyprázdněné a neuspokojivé odpovědi. O něco víc je to ekologická agitka, ale reverendovo náhlé vzplanutí pro mučenou Matku Zemi je spíš způsobeno jeho chlastáním a postupujícím tělesným i duševním rozpadem. A díky skvostně vyšinutému závěru můžu s radostí konstatovat, že je to zároveň i svérázně zábavné drámko s rýsujícími se obrysy antické tragédie. Ale i když jsem se zvrhle těšil na závěrečný ohňostroj, chápu že reverend dal přednost fyzickému teplu před teplem jiným, ta Mary měla něco do sebe... Leckdo může namítnout, že v první řadě se jedná o povrchní a pseudopsychologizující modernu, tvářící se jako hlubokomyslná intelektuálština. Ať si, ale mě tenhle pomalý a zádumčivý film se statickou kamerou a v dnes už archaickém televizním formátu hodně bavil. (03.02.2019)

Tento film vypráví pozoruhodný příběh o jednom vnitřně rozervaném knězi, kterého si s gustem střihnul Ethan Hawke. Děj se zpočátku táhne až hrůza, když si navíc člověk uvědomí, že se tu nedá najít téměř žádná pozitivní myšlenka. Jde však jen o takové plíživé ticho před bouří. Vygradovaná závěrečná dvacetiminutovka mě totiž úplně rozsekala, takže dokážu odpustit Paulu Schraderovi i ten romantikou nasáklý konec. A vlastně proč ne. Vždyť Mary byla pro Ernsta nejspíš jedinou možnou spásou a Ethan Hawke do té poslední minutky vložil snad veškeré své fyzické herectví. Zničehonic byl naprosto neodolatelný. (75%) (01.05.2021)

... a to mi film vyhovoval aj ako ateistovi ..... este moze na to pozerat Verbal, ten nie je zurivy militantny ateista, ten je v jadre pravoslavny ... to aj ja. Pan Uhlovodik Jastrab /Spolecnost Mrtvych basniku, Pred Usvitem/ hral na urovni, normalne som mu veril aj herecky vykon. len Dufam ze to neobjavi KaDak, alebo taky Wacoslav - ten dal aj slusnej Chatrci 2017 odpad, doteraz nechapem dovody: No a Kadak je u mna uboha, neoriginalna, desne nevtipna napodobenina Verbala : 70 % (20.04.2019)

Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. (29.09.2020)