Réžia:
Georges FranjuKamera:
Eugen SchüfftanHudba:
Maurice JarreHrajú:
Pierre Brasseur, Edith Scob, Juliette Mayniel, Alida Valli, Charles Blavette, Claude Brasseur, Michel Etcheverry, Alexandre Rignault, Béatrice Altariba (viac)Obsahy(1)
Nedaleko Paříže brilantní chirurg Dr. Génessier (Pierre Brasseur) za pomoci své asistentky Louise (Alida Valli) unáší mladé a krásné dívky. Doktorova dcera Christine byla totiž během autonehody znetvořena a šílený Dr. Génessier jí chce za každou cenu díky transplantaci obličeje dát šanci na normální život. (Chatterer)
Videá (1)
Recenzie (49)
V Paříži mizí krásné mladé díky. Policie důvod nezná. Divák ví ale důvod hned. Precizní chirurg Dr. Génessier(Pierre Brasseur) za pomocí své asistentky Louise(Alida Valli) unáší dívky za jistým účelem. A tím je transplantace tváře pro jeho dceru která je „znetvořená" po autonehodě. Chce jí tak o5 navrátit její krásu a dodat jí z5 chuť do života. Ať to stojí co to stojí. Toť ve zkratce příběh. Žánrově jde o psychologický drama samozřejmě laděno hororově. A i proto je tenhle snímek zařazen v knize Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete od Steven Jay Schneidera. Film to má u mě za 4hvězdy ()
Jeden z tých filmov, pri ktorých ľutujete, že ich pozeráte takmer 50 rokov po ich vzniku, pretože si viete veľmi živo predstaviť, čo by s vami spravili, keby ste ich zhliadli v "ich" dobe. Scénka, pri ktorej vidíme priebeh jednej operácie, vás dnes zo stoličky jednoducho nezdvihne, no na druhej strane, zub času sa určite nepodpísal na znepokojivej atmosfére, ktorou je film presiaknutý. "My face frightens me... and my mask frightens me even more." ()
Skvělý námět pro psychologický hororový thriller, ale je to bohužel dost ospale odvyprávěné. Režisér formátu Alfreda Hitchcocka by z toho nepochybně udělal skvostnou žánrovou legendu ála Psycho... Jeden z těch mála vzácných případů, kdy bych si docela přál remake (samozřejmě pouze v rukách schopného tvůrce). 60 % ()
(1001) Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob. ()
Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. ()
Galéria (75)
Zaujímavosti (5)
- Na filmovom festivale v Edinburghu v roku 1960 omdlelo počas premietania, kedy sa na plátne objavila scéna operácie, sedem divákov. Režisér Georges Franju to okomentoval slovami: „Teraz už viem, prečo Škóti nosia sukne." (ambron)
- John Carpenter naznačil, že film inspiroval myšlenku nevýrazné masky pro postavu Michaela Myerse v Halloweenu (1978). Carpenter vzpomíná, že filmový štáb neměl žádné peníze na výrobu masky. „Původně byla napsána tak, jak ji vidíte, jinými slovy, je to bledá maska s lidskými rysy, téměř bez rysů. Nevím, proč jsem to napsal, proč jsme se tak s Debrou Hill rozhodli, možná to bylo kvůli starému filmu Oči bez tváře.“ (Eldrick)
Reklama