Purpurová ruža z Káhiry

Typicky katastrofalni Woody. Spatny scenar, uboha rezie, zoufali herci, priserna hudba a predevsim neskutecna nuda. Nejvic me dostava, ze je to oznaceno jako komedie, protoze s vtipnosti to skutecne nema absolutne nic spolecneho. Tohle je presne duvod, proc je Woody Allen vylozene spatny reziser. Btw, tahle zajimavost je velmi smutna: "Viggo Mortensen řekl, že byl velmi pyšný na to, že měl ve filmu malou roli, protože si zrovna procházel těžkým obdobím. Když poté vzal na film do kina celou svou rodinu, tak byl velmi zklamaný, protože zjistil, že všechny scény, ve kterých se objevil, byly vystřiženy." 2/10 (24.04.2010)

Poměrně netypický Woody,ale přesto(nebo právě proto) řadím Purpurovou růži z Káhiry mezi jeho vůbec nejlepší filmy.Film je to kouzelný,pohádkový,ale z docela drsným a realistickým vyzněním.Konec je vůbec skvělý.Dvojice Mia Farrow a Jeff Daniels je okouzlující.Prostě nádherná pocta starým filmům a době,ve které se natáčeli. 85 % (20.08.2009)

Allen se zde stejne jako v jinych svych filmech zaobira vnitrnim svetem a pohnutkami cloveka a opetovne si vybral sve nejmilejsi tema - zenu. Zvoleny namet a prostredi americke recese jsou sice napadite a jevi se i vhodne, celemu snimku ale chybi jakasi jiskra a cosi jako "vnitrni pnuti", ktere by nutilo divaka hltat kazdou minutu stopaze. Prumer z Allenovske tvorby. (13.02.2008)

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% (14.02.2011)

Pro mě osobně jeden z nejnudnějších Allenů. A to navzdory tomu, že jsem si vědom kvalit, které ten film má - pouhý "fakt", že je nějaký film "objektivně" dobrý, nemusí ještě znamenat, že vás "subjektivně" nemůže uspat k smrti. Nesedlo mi obsazení (Miu Farrow jsem nikdy moc nemusel) ani příběh, a celé mě to minulo podobně jako o 3 roky starší snímek Mrtví muži nenosí skotskou sukni, který mi přijde částečně podobný - asi mě podobné filmové pocty "starému dobrému" Hollywoodu neoslovují, protože jsem tu éru ani osobně nezažil, ani z ní neznám moc filmů, a tak nemám důvod si ji nějak idealizovat. Chápu celkové vyznění toho filmu, souhlasím s jeho závěrečným vyústěním, ale za sebe jsem si k němu zkrátka nenašel cestu a sledovat ho pro mě bylo úmorným přemáháním chuti to vypnout. (09.07.2017)