Já, truchlivý Bůh

Milan Kundera si scénář k této "směšné lásce" pohlídal, takže se nám dostalo velmi věrného příběhu o nesmyslnosti a absurdních důsledcích manipulování s lidmi - tentokrát ovšem oproti Žertu velmi odlehčeného a bez kritických společenských odkazů. Ale i tak nelze říci, že se jedná v první řadě o komedii, ač je snímek protkán podařenými vtípky největšího kalibru, jeho vyznění je víc než trpké. Kopecký se předvedl ve výborné formě, Landovského "řecká" herecká kreace pak nepotřebuje komentáře. (08.12.2006)

Námět mi připomněl Muže, který miloval ženy od F. Truffaut, ten však vznikl až o několik let později a rozhodně nebyl tak vtipný jako Truchlivý Bůh. Landovský s Kopeckým totiž nejenom, že dobře hrají, ale také umějí pobavit diváka, a o to v tomto případě šlo až na prvním místě. PS: Je škoda, že představitelka Jany, tedy Hana Lelitová, se již na filmovém plátně příliš neobjevila. (14.02.2014)

Tentokrát musím výběr filmového představení naší profesorkou pro zakončení školního roku přímo velebit. Čekala jsem krapet zatuchlou nudu, ale opak byl pravdou! Kopecký házel jednu hlášku za druhou, až jsem chvílemi litovala, proč už se dnes nenatáčí takové filmy místo těch trapných pseudokomedií o balení. Pojmenovat literárního kritika Jebavý, to se Kunderovi opravdu povedlo. Když pronesl Landovský jakožto Řek snažící se kamaráda zbavit obstarožní nápadnice, že Adolf je soupostelník, film aspiroval na pátou *. Adolfovy promluvy k divákům byly vynikající, pěkně nás na konci všechny nachytal, až jsme se málem styděli:) A pánové by si měli vzít k srdci jeho radu, že když to nejde ani napotřetí, jděte od toho! (26.06.2008)

Dokonalý herecký výkon Miloše Kopeckého je spolu s ironickým humorem a detailně vyšperkovaným způsobem vyprávění hybnou silou této černé komedie. Miloš Kopecký se snad v celém filmu nezasměje, ale jeho ironické poznámky a nápady, které mu kolují hlavou jsou výtvorem samotného dábla. Jako sekundat se ve filmu ukazuje Pavel Landovský, který je něuvěřitelně věrohodný a sám o sobě vás přesvědčí, že je řecký pastevník i dirigenta. Mluví jak přistěhovalec, vypádá tak, ale jeho změna v dirigenta proběhne perfektně. Antonín Kachlík výborně sladil vlastnosti ukrást si záběr pro sebe, kterou má Miloš Kopecký a staví ho ve všech scénách do popředí. Jeho "zastavení" času a komentování tohoto okamžiku(kdo neuvidí nepochopí) jsou přesně vyvážené, aby neunudili. Sukničkář a jeho nedobitá tvrz, která se stanou jeho osudovou láskou. (30.05.2006)

Jeden absurdní hrášek z lusku směšných lásek, který se povídkou kutálí jako zosobněný kunderovský leitmotiv: hra se světem. Hravost nabývá zlomyslných odstínů a vytváří rozmarné pasti, do kterých padá ten, kdo je klade. Překvapivé iluminace jsou nadprůměrně adaptovány-jak by ne, s autorským ostřížím okem nad scénářem, herecké výkony Kopeckého s Landovským atakují hranici možného, ale ... kniha je kniha. (03.05.2007)