S milenkou mojej matky

Další z mých filmových návratů byl takový zvláštní. Hlynur, hlavní "hrdina", mi byl po sedmi minutách dnešní reprízy tak krajně nesympatický, až jsem začal přát jeho obličeji střet s pořádně svištící lopatou. Příběh měl nádech dramatu, tu a tam jsem zaznamenal záblesk černého humoru (no jo, záblesk... tak asi spíš výron), ale k tomu, abych mohl potvrdit své původní hodnocení, to bylo příliš málo. Snímek mě totiž po většinu času trochu nudil, takže jsem při jeho sledování nechal myšlenky volně bloudit. A to by se mi stávat nemělo, protože by se mi některé nemusely vrátit. Když si film nezíská mou plnou pozornost, nebo ji v průběhu ztratí, není to dobře. Je to známkou buď toho, že nepatřím do jeho cílové skupiny, nebo že prostě není dobrý. Ať už šlo o kterýkoli z obou důvodů, příliš jsem se dnes nebavil. / Poučení: Anonymní alkoholici to musí mít na Islandu dost těžké. (24.09.2022)

Fungující komedie s bizardní dějovou linkou a postavami. Co se člověku může stát, i když jeho život sestává z povalování a občasného poskakování v nočním klubu. Hlavní postava je v každém případě od začátku nesmírně sympatická a ke konci filmu si k ní člověk utvoří velmi srdečný vztah. Výborně funguje i chladné islandské prostředí a charakteristické hudební pozadí. (26.08.2006)

"Až umřu budu mrtvej. Před narozením jsem byl taky mrtvej. Život je pauza mezi smrtí." Hlynur je hňup přežívající v mamahotelu na trase výživný - podpora v nezaměstnanosti - starobní důchod. K tomu chlast, drogy a sex v čekárně na oddělení pohlavních chorob. Prostě týpek vhodnej k umrznutí. Jenže umí vypouštět skvělý moudra, takže už vím, že život trvá tejden, obličej je podpěrka na brejle, sex možná nebyl myšlenej pro chlapy, AIDS není vhodnej způsob sebevraždy a svět není jenom Reykjavík. To poslední jsem vážně netušil. Taky jsem nevěděl, jak se stát otcem svýho bratra, aniž bych spáchal incest, takže se musím přiznat, že se mi na Islandu líbilo a tamní sociální systém bych asi taky trochu podojil. A stejně je Hlynur hňup. (01.04.2022)

Náš malý chlapeček, nás všech. Lola bude jeho matka a moje matka bude jeho táta. A já budu jeho bratr, ale zároveň budu i jeho otec. Taky budu syn jeho otce a syn jeho babičky... a budu taky bývalý milenec jeho matky. Jak se s tím vyrovná? Černá, eroticky laděná tragikomedie s netradičním příběhem, u kterého se nepřestanete úsměvně šklebit od začátku do konce. Nikdy bych neřekl, že film z ledového Islandu dokáže takto zahřát srdce. A docela bych i věřil, že nějak tak to na tom Reykjavíkském předměstí vypadá. Poslední dobou zažívám příjemná překvapení ze všech koutů Evropy. Nejdříve skotský Aberdeen, poté gruzínské Léto ztracených polibků a nyní islandské S milenkou mé matky. Je dobře že evropský film má co nabídnout jak obyčejnému, tak i náročnějšímu publiku a v mnoha případech k tomu stačí i jediný film. (22.05.2008)

„Proč vlastně ráno nedávají porno? Bylo by to jednodušší, když už ti stejně stojí.“ S Milenkou mé matky je bohužel docela nevyrovnaný film. Na jedné straně obsahuje „správně“ ironické, černohumorné prvky-tím myslím některé dialogy („Udělej to pro mě. Vzchop se. Nejedeme přece na pohřeb.“ – „Rodinná večeře, nebo pohřeb. Radši bych jel na ten pohřeb. Bylo by tam aspoň o jednoho idiota míň.“), stejně jako hlášky („Na AIDS jako metodě sebevraždy je nejhorší, že trvá moc dlouho.“), kterých není vůbec málo a daly by se takřka tesat. Nechybí také typ scén jako „trávení času v milovaném rodinném kruhu“ či „předávání dárku“, které mě osobně dostávaly do kolen. Pak tu jsou ale místy i přespříliš infantilní gagy, dále také snímek začne postupně dostávat až zbytečně absurdní grády, humor poněkud zavelí k ústupu a hlavní hrdina (kterého jsem si hned zpočátku maximálně oblíbil) se po oné párty pozvolna mění na magora (čímž začne pozbývat část mých sympatií k němu). Nadsazený a škodolibý konec film ještě udržuje v rovině slabších 4*, ale je škoda, že snímek zejména ve své druhé půli (i díky jakémusi „zvážnění“) sem tam ztrácí svoji počáteční šťávu. „Řekni mi, Hlynure, co ty vlastně děláš?“ – „Já?“ – „Ty.“ – „Nic.“ – „Nic?“ – „Nic.“ – „A jaký druh ničeho?“ – „Žádný druh ničeho.“ (21.11.2014)