Prince Bajaja
Réžia:
Antonín KachlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Vladimír SommerHrajú:
Ivan Palúch, Petr Štěpánek, Magda Vášáryová, František Velecký, Karel Hábl, Jiří Krampol, Josef Kubíček, Gustav Opočenský, Karel Augusta, Jiří Ptáčník (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nesmrteľný rozprávkový príbeh Boženy Němcovej o udatnom princovi, hovoriacom koníkovi, krásnej princeznej a zlom drakovi. V hlavných úlohách slovenskí herci mimoriadnych kvalít Ivan Palúch a Magda Vášáryová... (STV)
Recenzie (193)
Tuhle pohádku jsem viděl prvně až nyní v požehnaném věku... a připadá mi taková průměrná. Hvězdu dolů jsem musel dát kvůli poslední scéně, kde se *spoiler* po tak dlouhém odkládání nedočkáme očekávaného polibku... ve stylu "to se přece nesluší ukazovat, radši v rozhodujícím momentu uhneme s kamerou a ještě ji pro jistotu rozostříme". Vypjaté scény se odehrávají bez hudby, což je zejména u scény s drakem vyloženě rušivé (mnohaminutové funění a sípání). Bajaja v roli šaška má několik dramatických pantomimických výstupů, které děti úplně neocení. Stejně tak vyhazování lidí z hradeb do propasti je pro děti dost drastický záběr, se mi zdá. Výhrady mám ale i k předloze: 1) Černý princ se neustále nevysvětlitelně objevuje tam, kde hlavní hrdina; 2) je vůči němu nespravedlivé, že před něj pořád kladou další a další úkoly, aby si princeznu zasloužil (ani když ji přivede od draka, ani když vyhraje souboj s dřevci nad ostatními princi, pořád to nestačí); 3) ten kouzelný kůň to zbytečně a neúnosně natahuje, i za cenu toho, že princezna zabloudí v lese a ve strachu tam usne. Komu to prospělo? P. S. Neobvyklým prvkem jsou zde trubačky. P. P. S. Hvězdu dolů jsem nakonec nedal, neboť ve srovnání s TV verzí z roku 1960 je tohle zpracování ještě zlaté! :) ()
Temná až gothická Kachlíkova verze klasické pohádky Boženy Němcové, takový je Princ Bajaja. V českém prostředí samozřejmě spjatý výrazně s animovanou Trnkovou verzí, jež je okouzlující, zatímco tento modernější Bajaja nabízí určitý romantický civilismus v pohádkových kulisách. Zajímavé jsou okolnosti obsazení mnoha slovenských herců a jejich předchozí práce s Vláčilem, zajímavá je i Magdina princezna Slavěna. Nikoli pasivní, nikoli emancipovaná, právě tak akorát veselá, éterická a půvabná. Ten závěr v kapradí je velmi něžný, až se mi zatajil dech. Celek je vhodnější pro starší přemýšlivější děti. ()
Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. ()
----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- ()
Galéria (14)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (24)
- Herci vo filme bojujú so skutočnými zbraňami. (ČSFD)
- Zámek Hrubá Skála nebyl nikdy v pravém slova smyslu přístupný veřejnosti. V době předrevoluční tu byl rekreační objekt ROH, který se po roce 1989 změnil na hotel. Přístupné bylo aspoň nádvoří. (Robbi)
- Režisér Kachlík uvedl, že Bajajova (Ivan Palúch) koně zastupovalo koní pět, protože ani jeden neuměl všechny požadované kousky. (sator)
Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty. () (menej) (viac)