Čo sme komu zase urobili

Pro mne slabší než první díl. Kouzlo tématu se lehce vytrácí, ale i zde si režisér připravil pár zajímavých nápadů, zvratů a myšlenkových pochodů. Humor na mne zafungoval spíš zřídka ( věřím, že dabing by byl vtipnější než slovenské titulky). Preferuji spíš situační humor u Francie než dialogovku, takže za mne lehce nad průměrem. 65% (28.08.2019)

Na poprvé se nám to vydařilo (hlavně finančně), tak si dáme dvojku. Dcery jsme ale už provdali v prvním díle, co vymyslíme. Zéťáci se z různých důvodů na Francii naštvou a chtějí se stěhovat, plánují vzít sebou i milované dcerky a všechny vnoučata. Co teď? Staříci nelení a snaží se vychválit Francii tak, aby z ní nikdo nikdy nechtěl pryč. Zápletku bychom měli a prostor pro plno vtipných situací také, můžeme jít na to. Bohužel je to už trochu slabší než první díl. Vytratilo se kouzlo nečekaného, vtipných situací je méně, a pokud není v záběru Christian Clavier nebo jeho černý protějšek Pascal NZonzi, není se už ani čemu moc smát. Přesto nakonec nechávám slabší tři hvězdy. Jak jsem psal již v komentáři prvního dílu, film měl ambici pobavit na jeden večer a to se mu znovu podařilo. (17.10.2019)

Druhé pokračování téhle multikulturní "komedie" nabízí skoro stejný humor. Pro mě však spíše laciný a těžko akceptovatelný. Dvě, tři špatné situace střídá jedna dobrá a tak to funguje celý film, jen tentokrát s lesbickou vložkou a spoustou řečí o tom, že Francie je nej. No prostě nic pro mě, já měl vždycky raději stejk, než žabí stehýnka a tenhle film to jen potvrdil. Jedna hvězda za teroristu a druhá za černobílé, otcovské duo, které místy šlapalo jinak velká S-L-A-B-O-T-A. (02.09.2019)

Aby to bylo sluníčkovsky úplný, tak ještě nějakou tu gay postavu, že? Tentokrát humor místy až mrazivý najmě vzhledem k aktuálním událostem (virózy na dovolené, bezpečnost ve Francii, bederní pás, narážka na Libyi), ale opět rejpy napravo nalevo, padni komu padni. Zase nejvíc zaperlil černej katolík ("Chcete se odstěhovat do Indie?! Do země, kde se lidi klanějí kravám?!") a kupodivu si i všiml, že Clavier zas tak bílej není. Ale happy end tentokrát už pohádkový. // 64% (10.10.2021)

No jo, zase... Co k tomu napsat.. Vcelku dobrá a povedená parta herců neustále dohání děj, který pouze natahuje a doždímává vcelku povedeně originální jedničku. Film Stojí a padá na střetu kultur, ras, náboženství, na současný eurosituaci, a chvílemi to přechází do snahy ukázat svět lepší, hezčí a Francii jako místo, které stále je tím, čím bylo.. Kdo ví a zná, tak ví, že Francie je krásná zem, a jistě i přes pojebanost s migrací a vymrdanou politikou stále krásnou zůstává, francouzský venkov je kouzelný a nezaměnitelný, ale o tom tady psát nechci. Jednička je film, který balancuje na hranici, marně se snažící roztlemit divouše k smíchu tak, jak to bravurně zvládal frantíkovský humor před dávnými lety. Zase udělali? nemá sílu se dostat ani na tu balancující hranu, zůstává v rovině psíka který běží za hárající fenou v domnění že si vrzne. Nevrzne. Jen slintá. Šáveron nám předhazuje kosti a kostičky v marné představě, že si divák z těch kostiček poskládá šlehačkový dort. Ale to nejde. Na závěr tedy končím zvoláním.. Viléme, Hynku, Jarmilo, kam jsme to kurva došli ? Jednou a dost, přišel, stáhnul, viděl a dostal co měl. Když nad tím teď tak přemýšlím, chce se mi z toho všeho brečet. Nějak se nám ten multikulti svět vytrhl z rukou. A jestli takhle nějak mají vypadat rodiny budoucnosti, tak to i když nejsem žádnej kdovíjakej xenofob, tak z multibarevných rodin se mi tak nějak chce snad i trochu zvracet. Takže jako politická agitka ve smyslu diváku otevři oka, a adoptuj si žlutýho černouška z Afghánistánu, tak to u mě naštěstí nefungovalo. (20.12.2019)