Blázni a děvčátka

Vyrovnaný a kvalitní film, ale na K. Kachyńu průměrný. Film byl dokončován v bouřlivých listopadových dnech a na jeho obsahu, co se týče trefování se do komunistů, je to vidět. Začínající Milan Šimáček jako dementní Pepík byl skvělý a svou roli už nikdy nedokázal překonat, ani svými vojáky v Tankovém praporu a Černých baronech. (02.07.2007)

Predlohu som zatiaľ nečítal a tak neviem posudzovať do akej roviny ju film vyzdvihuje, alebo profanuje. Základ je , že za chabším scenárom stála silná a rázovitá réžia Karla Kachyňu, pre ktorého všetky postavy tvoria plné a vyžité médiá pre zachytenie daného stavu okolností, nálad a zážitkov. Akurát si myslím, že príbeh má nerovnosti. (27.10.2014)

Jakkoli pana Kachyňu respektuji jako jednoho ze svých oblíbených režisérů, tohle je podle mě slabší odrůda jeho tvorby. Samozřejmě atmosféra je podchycená dokonale, ale příběh je dlouho jednotvárný a určitě na opakované dívání tenhle film moc není. Naštěstí nám tady zanechal dost jiných filmů, na které se dá dívat pořád dokola :-) (07.03.2012)

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi  Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!"  (15.01.2014)