Blázni a děvčátka

"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi  Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!"  (15.01.2014)

Až do dnešního dne pro mě zcela neznámé dílo ze zlaté kolekce českých filmů, kam se právem může řadit! Za necelou hodinu a půl film ukáže tehdejší počínání lidí k narušeným občanům, vztahy mezi školáky a sousedy (zapneš mi podvazek Jirko, přeci jenom máš šikovnější ruce:-) , život v Praze a na venkově v 50. letech za tehdejšího režimu! Příběh Pepíčka, kterého neuvěřitelně dobře sehrál herec Milan Šimáček (předtím jsem ho znal pouze z Tankového praporu, Černých baronů...) si zaslouží uznání snad každého filmového kritika. Jsem moc rád, že jsem tenhle skvělý "skorem zapomenutý český klenot" mohl dnes na Barrandově vidět! (31.07.2011)

Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. (12.06.2014)

Žižkovský život v 50. letech očima dospívajících chlapce, kde si dovolil Karel Kachyňa nahlédnou ve světle měnících se poměrů také na kolektivizující se venkov. Příběh nám popisuje osudy místních postav i figurek s laskvostí a trochu naivním pohledem klukovských očí. Klasický Kachyňa i se svými sny, citlivou režií a skvělým výběrem herců. A ponaučení na konec? Na kolejích jezdí vlak :-) (29.01.2012)

"Je jinej než ostatní, tak musí bejt zlej"... Vedlejší linka příběhu spojená s postavou žižkovského blázna Pepíček Varlicha mi sice úplně nesedla, ale zrovna tahle hláška je hodně pravdivá. Příběh o obyčejným žižkovským klukovi, který se z otloukánka a fotbalového nemehla postupně vypracuje a získá si respekt kluků i obdiv jedné spolužačky, má jistě své kouzlo. Na Kachyňu (a třeba v porovnání s jiným jeho filmem ze Žižkova - Láska mezi kapkami deště) mi film ale přišel trošku málo poetický. A na můj vkus zde bylo až trošku moc bláznivých lidí. I když je pravda, že zrovna v 50 letech byla tak trošku i "bláznivá" doba. (18.04.2017)