Réžia:
Karel KachyňaHudba:
Milan SvobodaHrajú:
Radim Špaček, Milan Šimáček, Pavel Nový, Josef Somr, Jan Hraběta, Zdeněk Žák, Robert Hudecký, Michal Bočan, Jakub Hais, Petr Hervert, Klára Marie Svatošová (viac)Obsahy(1)
Žižkovská balada Karla Kachyni o lidech malých i velkých a láskách ztracených i nalezených. Žižkov, jedno z nejstarších pražských předměstí, které si zachovalo svůj svéráz, již několikrát upoutalo pozornost filmařů. Také Karel Kachyňa se po Láskách mezi kapkami deště opět vrátil na Žižkov a natočil zde film na motivy novely Vladimíra Kučery Blázni a děvčátka. Na scénáři s ním spolupracoval Karel Čabrádek. Příběh třináctiletého chlapce Jirky je situován do padesátých let. Pro žižkovské kluky a holky mělo toto na první pohled nehostinné prostředí své romantické kouzlo. Na Vítkově a kolem trati se odehrávají jejich hry, rvačky, ale také první erotické zážitky. I Jirka, který žije sám s otcem, zde prožívá své první lásky, touhy i bolesti. Naváže zvláštní přátelství s žižkovským podivínem, bláznem Pepíčkem Várlichem, mohutným mužem s mentalitou dítěte. Žižkovská balada o lidech malých i velkých, ztracených i nalezených, byla natočena v roce 1989, premiéra se konala v prosinci. Třináctiletého školáka Jirku hrál Radim Špaček, který v roce 1995 jako student FAMU natočil svůj první film Mladí muži poznávají svět. V dalších rolích uvidíte Milana Šimáčka, Pavla Nového, Josefa Somra, Jana Hrabětu a Zdeňka Žáka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (71)
Lyrická balada z „pražského Montmartru“ Žižkova pod taktovkou mistra střídání komična s tragikou Karla Kachyni. Kachyňa, v na prvním pohled triviálním příběhu třináctiletého chlapce, těží ze svých tradičních devíz, jakými jsou neglorifikované vylíčení lidských osudů, soucítění s postavami, zpracování námětů z nedaleké minulosti nebo znázornění dospívání a sním spojené citové nezralosti. Nevím, nakolik je filmový život žižkovských uliček padesátých let hodnověrný (to by nám spíše řekl „žižkovskej fešáček“ Enšpígl – chybí mi tu jeho komentář), ale díky Kachyňově půvabnému ztvárnění podpořenému výstižnou hudbou Milana Svobody, k němu můžeme alespoň trochu přičichnout. Českými stanicemi neprávem opomíjený snímek. ()
Tragikomická mozaika rozličných osudů na vás dýchne podobně nostalgickou atmosférou jako Menzelův Konec starých časů, i když působí opravdověji ve své autenticitě, než trochu artistně působísí Konec. Spíše se hodí film srovnat s jeho Láskami mezi kapkami deště, jehož se zdá být tento jakousi variací. Zvláštní účinek má právě protiklad retro atmosféry 50. let s dobou vzniku...to vytváří jeho zvláštní atmosféru, podobně jako Menzelův film, film v momentě, kdy vznikl, stal se již anachronismem... ()
Z rohohle filmu kouká Kachyňa na sto honů, říkal jsem si..a taky jo, Kachyňa se nezapře. Žižkov je takový místo, ze kterýho režiséři čerpaj inspiraci poměrně často a je to dobře. Text distributora vskutku nelže. Svérázných figurek je tu dost a dost...válečnej veterán, kterému říkají "Pejsek a kočička", postižený Pepík (Milan Šimáček smekám..), děvčica lehčích mravů, co před ní náš mládenec radši prchne do rybníka nebo úžasnej ožrala husita Somr...zajímavé místo, ten Žižkov. ()
Pražský pavlačový Žižkov z těsně poválečné doby. Kdo by ho neznal, alespoň z mnoha ještě starších filmů. Někdo dokonce osobně. Místo, kde se odvíjely mnohé kruté osudy jednotlivých postaviček, ať už smyšlených či skutečných. Místo, které se od ostatních částí Prahy odlišovalo svou bídou, špínou a zašlostí. A ta špína, ta zašlost domovních omítek, jakoby se zobrazovaly právě na osudech ubohých životů všech těch obyvatel Žižkova. Film je to smutný, ale typicky Kachyňovsky krásný. ()
Jakkoli pana Kachyňu respektuji jako jednoho ze svých oblíbených režisérů, tohle je podle mě slabší odrůda jeho tvorby. Samozřejmě atmosféra je podchycená dokonale, ale příběh je dlouho jednotvárný a určitě na opakované dívání tenhle film moc není. Naštěstí nám tady zanechal dost jiných filmů, na které se dá dívat pořád dokola :-) ()
Reklama