Tančiareň

(2x Jeden podzemný tanečný sál. Prešli ním stovky tanečníkov i obyčajných ľudí, stal sa obľúbeným miestom pre mnohých z nich, bol svedkom mnohých zábavných, osudových i vážnych momentov, priestorom pre vyjadrenie lásky i odporu, cez vojnu poslúžil ako skrýš pred bombardovaním, neskôr v 60. rokoch ako útočisko pre rebelujúcu mládež... TANČÍRNA sprevádza diváka takmer 50 rokmi veľkého diania v tomto priestore, čím mapuje nielen vývoj hudobných a tanečných trendov (okrajo i módneho oblečenia, časopisov a nápojov) od medzivojnového obdobia až do doby vzniku filmu, ale aj samotnej histórie. Aj keď nezaznie jedna hovorená veta a nad spievanými piesňami prevažuje inštrumentálna hudba, bolo rozhodne čo počúvať i na čo sa dívať od samotného vizuálu historického prostredia a kostýmov až po skvele rozohrané siutácie zo života počas tanečných večerov. Jedinečné predvedenie originálneho námetu! Osobne mám výhradu iba k príliš dlhému (a trochu i nudného) úvodu pred samotným "výletom" do histórie, než začala krásna hra umenia a charakterov naprieč históriou. Najmä v momentoch náhleho pokusu o samovraždu jedného z hostí, válečného bombardovania a neskôr oslavy víťazstva má tento osobitý artový film až prekvapivo silnú dramatickú výpoveď... Skvelý film sa obvykle (okrem hercov a réžie) odvíja od dobrého scenáru, o tomto filme možno povedať, že má výborný scenár aj napriek tomu, že v ňom chýbajú dialógy. (95%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (27.03.2018)

Direction musicale et musiques originales VLADIMIR COSMA Kulisy, kostýmy, hudba, účesy a časy se mění, tančírna Le Bal zůstává. (Přesněji řečeno to platilo v letech 1936, 1940, 1944, 1946, 1956, 1968, 1983, odpovídajících jednotlivým zastavením filmu. Bylo by zajímavé pozorovat, jak by si Ettore Scola a jeho divadelní kolegové poradili s novými trendy v taneční hudbě po roce 1990.) Tančírnu ocení spíš milovníci divadla ve filmu než divák, kterému nikdy nepřipal žádný film příliš ukecaný. Fresku napříč epochami obohacují mikrodramata abonentů tančírny v předsálí a na přilehlých hajzlících, jejichž variace zná i méně zkušený clubber. Některá jsou zajímavá - nikdo nechce tancovat s esesákem a nikdo nevyzve během 37 let k tanci krátkozrakou milovnici filmu, jejíž rozkošná ale poněkud tupá postava zastupuje diváka. Tančírna rozkročením mezi formu videoklipu (připomínám, že MTV odstartovala vysílání 1. srpna 1981 písní Video Killed The Radio Star od Buggles) a zkratkovité grotesky trochu dráždí, ale v úzkém prostoru mezi neosobní ilustrací dějin a intimním dramatem svébytně funguje, čímž zahanbuje celý žánr plytkých tanečních filmů počátku milénia. Pozornost uzurpuje edukativní výběr desítek tanečních hitů, počínaje Chopinem a Lili Marleen po polo-francouzskou Michelle The Beatles a disco masakr počátku osmdesátých let. (Plus nedostižný Cosma.) Bavil bych se víc, kdybych nesdílel nečinnost postavy Moniky Scattini a mohl tancovat. (01.01.2022)

Smůlou pro tento film je skutečnost, že jsem na hru Tančírna byl v červnu 2012 v Divadla Radka Brzobohatého (RB ve svém jednom z posledních divadelních vystoupení, což je pro mě velkou poctou) a která byla naprosto vynikající. Z tohoto důvodu a taky díky tomu, že jsem Čech a ne Francouz, tak jsem si divadelní verzi mapující historii naší země mnohem více užil. Divadlo Tančírna *****, film Tančírna 3,5 hvězdy. (10.11.2012)

Genialni, nadcasovy a nekonecne inspirujici predevsim svym tematem, ustrednim napadem a celkovou konstrukci (kazdy narod by si mohl vytvorit svoji verzi Tancirny a kazda by byla zajimava - spoustu skvelych divadelnich variaci necht mi da za pravdu)... To ze je film velmi dobre odvedeny i co do remesla, je uz pouze tresnickou na tomto melancholicky ironickem dortu... (22.01.2009)

Velmi pozoruhodný film beze slov, ale se spoustou tance, mimiky a pamtomimy. Úchvatný ve své ironizující formě, která nádherně zlehčuje těžké časy. Vyobrazuje léta 1936, 1940, 1942, 1944, 1946, 1956, 1968 a 1983, půvabný ve své hravosti neradičního zobrazení společenského a lidského chování. Celý herecký ansámbl byl výborný. Ti kteří vynikali: Nani Noël jako divoká dcera, Liliane Delval jako alkoholička, Monica Scattini jako dívka, se kterou nikdo nechtěl tančit, Arnault LeCarpentier jako znuděný student, Régis Bouquet jako majiel salónů a drsňák, Marc Berman jako úlisný kolaborant a pašerák, Jean-Francois Perrier jako německý oficír, Michel Toty jako elegán, Michel van Speybroeck jako Jean Gabin a Francesco De Rosa jako barman Toni. Velmi pozoruhodná a zajímavá zábava, která nevšedně úchvatným způsobem zpříjemní volný čas. (13.06.2010)