Sekta

Michael Soavi sa u mňa veľmi dobre zapísal dvoma nadprirodzenými snímkami, masakrálnym The Church a uleteným Cemetery Manom. Preto The Sect je veľmi veľkým sklamaním ktorej síce nechýba podmanivá atmosféra typická pre jeho filmy, čo však chýba je skoro úplná absencia nejakých splatter scén a celí film mi prišiel ako jedna veľká kravina. Žeby začiatok konca talianskeho hororu? (29.05.2018)

„Sekta“ trpí nešvarem, že Michele Soavi chtěl natočit pořádně velký film, který bude skutečně děsivý a bude odkazovat na atmosféru klasických snímků Itálie ve smyslu jejich hororovosti. Na Bavu se ale navázat nepodařilo, protože snímek prostě jako celek nefunguje. Drolí se pod rukama tvůrců na mnoho částí, které samostatně vycházejí docela dobře, ale společně jsou příliš neforemné. Film vás nestrhne, což je škoda, protože rozhodně zde potenciál byl. (21.03.2015)

Zbytečné mluvit o příjemném překvapení, když režisérem je Soavi a producentem Argento, který svého snaživého žáka lecčemus přiučil. Více než Argentovy filmy připomíná však Sekta Fulciho, což vůbec není na škodu. Místy značně bizarní film: pomatenec-tajemný stařec-mladá dívka-brouk-sen-sklep-studna-smrt-život-smrt-život....Celý film je jakýmsi malým klonem Rosemary má děťátko od Polanského (předloha I.Levin). Skupina - sekta -, která si vybere mladou ženu k přivedení temných sil na svět. Velmi podobná je rovněž snová sekvence - znásilnění démonem, které snem možná je a možná není. Sekta se nese v příjemném duchu italského horroru 80.let s výborným H.Lomem, skvělou hudbou P.Donaggia a neklidnou kamerou. Brouk ve filmu skutečně existuje, jde o drabčíka, s největší pravděpodobností sršního, následné larvy jsou ale potemníka (oblíbené v horrorových filmech zejména italských a španělských). (04.02.2012)

Soaviho filmy ze škatulky "italský horor" silně vyčnívají - jsou originální, inteligentní, v uměleckém stylu, umí navodit tíseň a hrát na struny diváckých fóbií a fajnšmekři ocení odkazy na dávné pohanské mýty. Ani Sekta (vlastně mytologicky stojící na těch kulturních odkazech) Soavimu po jeho předchozím opus magnum nedělá ostudu - film se odvíjí pomalu a od momentu, kdy Herbert Lom vypustí brouka ze zkumavky, se divák stává skrze postavu Miriam součástí nepříjemného snu, jakési halucinace, která se vyvíjí velmi nepředvídatelně. Nenápadná perla italského hororu. (24.05.2013)

Sekta síce nedosahuje úroveň predchádzajúcich režisérových hororov Des na javisku a Svätyňa, už vôbec nie kvality nasledujúceho hororu Dellamorte Dellamore, ale stále je pozerateľným filmom. Scenár nie je vôbec nápaditý, dejovú osnovu preberá z Polanského Rosemary´s baby, inšpiruje sa schémami démonického hororu. Začiatok bol zaujímavý, vytvoril predpoklad pre dobrý horor, ale nestalo sa, film je pridlhý, len tak sa pomaly plantá vo vzťahoch a miestami stráca atmosféru. Napriek tomu sa predsa v istých sekvenciách ukazuje Soaviho filmárske majstrovstvo. Korením sú splatter scény, aj larvy a chrobáky majú svoje čaro, pekné je i voľné asociatívne spájanie obrazov. Napríklad: keď Miriam, budúca satanorodička, zaspí a do nosa jej vlezie chrobák, kamera sníma jeho prienik ako prechod tunelom, dostane sa na pestrofarebnú lúku, kde zase číha iné nebezpečenstvo. To, čo sa postavám sníva sa často aj splní, ale nie do bodky, Soavi vždy niečo nové pridá. (08.08.2012)