Fany

Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% (06.10.2011)

60% — Jedná se bezesporu o herecký koncert Jiřiny Bohdalové. Přesto tomu filmu něco chybí, neumím ani moc říct, co. Za prvé je to tedy evidentně takový „Rain Man po česku“ a za druhé mi to přijde málo filmové. Příběh se prakticky soustřeďuje pouze na dvě postavy — Fany a její sestru v podání Jiřiny Jiráskové, všichni ostatní jsou v příběhu jen jakoby do počtu a prakticky jím prošumí bez nějakého zásadního vlivu. Rozhodně se však nejedná o špatný film, rozhodně lepší než Jedna kočka za druhou, ale o něco horší než Babí léto. (25.04.2016)

Fany? Nijak zvlášť. Nejslabší jsou ty momenty, které se netají komediálními ambicemi, a jejich protagonisté; Oldřich Vlach s Petrem Čtvrtníčkem v rolích kostelních čórkařů ujdou, ale Miroslav Donutil nebyl ve své předchozí kariéře více mimo, přestože později mnohokrát. Nebýt intruzí komiky, jde o film, který oligofrenii pojednává citlivěji, než bývalo zvykem. Kachyňu s Hubačem šlechtí, že fóry jsou zřídkakdy na účet prostoduché Fany. Naopak srovnání různých druhů duševního mrzáctví i díky čím dál vzácnější čistotě filmové formy nepozbývá na aktuálnosti, naopak. Bohdalová fascinuje při bližším zkoumání tím, že svou postavu nepojímá výrazově jinak než jiné [dejme tomu notorická Dáša Fuchsová] a blbost z ní i tak prýští. I bez vyděračského potenciálu pramenícího z politováníhodné slaboduchosti excelují Jiřina Jirásková v roli cynické primářky a Martin Huba, ne-československy předabovaný Luďkem Munzarem. Zásluhu na jedinečně melancholické náladě filmu mají Petr Hapka a Eric Satie, jemuž tentokrát mnohé dluží, aniž by to stálo za zmínku v titulkách (Gymnopedie no.2). Ty bys mohla vystupovat v televizi. (13.10.2018)

Nemůžu hodnotit jinak. Tak nadpozemský a srdceryvný výkon jaký podává Jiřina Bohdalová, by ani Hollywood nenechal chladným, jen kdyby nebyl tak daleko.... Být Fany americký film, tak Bohdalová má Oscara jistýho, zde není o čem diskutovat:-) A její herecká kolegyně Jiřina Jirásková, která však pobrala tu méně sympatičtější roli, hraje taky božsky a bez ní by to nemělo cenu. Zdánlivě to vypadá tak, že kromě Jiřin tento film nemá co nabídnout, ale když se soustředíte i na to ostatní, tak zjistíte, že bez té omáčky by "ty dvě" zdaleka nevynikly tak, jak to bylo zamýšleno. Ta zvláštní ponurá atmosféra, hudba, scénář, menší role, spíše televizní styl zpracování, Pan Divoký - to vše do sebe zapadá. Pravdou zůstává, že takové postavy jaké uměl vytvořit pan Hubač tu chybí a takové výkony, které Fany nabízí, už zřejmě jen těžko na naší svěží herecké scéně spatříme... A vážení uživatelé csfd, s těmi svými 68% jste se teda moc nevycajchnovali... (30.08.2008)

Cokoliv napíše pan Hubač, je pro mne mimořádné. Tento pohled na mentálně zaostalé lidi je výjimečný tím, že je vlastně velmi vyvážený. Ve většině filmů zvláště západní provenience jsou tito lidé zobrazováni jako pravý vzor lidských vlastností, mimořádně dobří, hodní, obětaví. Zde tomu tak není, vidíme Jiřinu Bohdalovou (její nejlepší role) jako skutečného člověka, který vedle svých dobrých vlastností dokáže být i sobecký, lakomý, vzteklý. O to s ní víc prožívám její trápení i radosti. Film jako takový je natočen bezchybně, Kachyňova zkušenost je z filmu cítit zvláště v porovnání se současnými pseudohlubokými experimenty naší nové filmařské generace. (06.10.2005)