Kočár do Vídně

Tak to mě zase jednou něco úplně uzemnilo. Tragický příběh jedné ženy na konci druhé světové války narýsovaný na podmanivý podklad mlhami zahaleného vlhkého květnového lesa. Karel Kachyňa s pomocí tří herců, páru koní a jedné drožky vytvořil nezapomenutelnou tragédii oděnou do pláště filmařského umu, pro kterou jen těžce hledám přirovnání. (29.11.2008)

Kočár do Vídně bol pre mňa v čase premiéry veľmi príjemným prekvapením. O čo menej v ňom bolo hercov, dialógov i scén, o to viac námetov poskytoval na zamyslenie sa. Aj knižnú predlohu Jana Procházku som si v roku 1967 kúpil (za 8.- Kčs), aby som sa presvedčil, že by ju v tej dobe nikto lepšie nenakrútil ako Karel Kachyňa. Majestátna organová hudba, nekončiaci jednotvárny les (ako pohybujúce sa rákosie v Onibabe) so zlovestným oparom, traja ľudia a dva kone vytvárali ťaživú atmosféru, ktorá pri Kristinom sledovaní pohybu voza prechádzala až do hororového ladenia. Tentoraz som si už všimol aj drobné nedostatky, ktoré o niečo znižujú pôvodný veľkolepý dojem. I tak považujem Kočár do Vídně za jeden z najvýznamnejších československých filmov druhej polovice 20. storočia. (17.10.2011)

Geniální souznění režiséra Kachyni se scénáristou Procházkem a s kameramanen Illíkem dělá z tohoto komorně laděného díla neskutečnou, temnou, lyrickou a poetickou podívanou. K tomu pouze tři herečtí protagonisté a jak málo stačí udělat geniální film. Kirsta (Iva Janžurová), mladý německý voják (Jaromír Hanzlík) a raněný německý voják (Luděk Munzar), to jsou tak perfektně zahrané role, že celému filmu dotváří hodně houstnoucí tvář. A hlavní rolí filmu je pochmurný, temný a mlhavý les. Celý příběh se odehrává v tomto lese a i proto má film svoji nezaměnitelnou atmosféru. Ke všemu ještě varhaní hudba Jana Nováka a já jdu do kolen. Závěrečná scéna je hodně peklo a po 68. roce snímek putoval na dlouhá léta do trezoru. Ještě že aspoň ti komanči filmy nepálili, tak jak to dělali fašouni. Aspoň za to jim můžeme být vděčni, protože takové skvosty už nikdy nikdo nenatočí a připravit se o takový zážitek by byla obrovská díra ve filmovém umění, jaké se tenkrát dokázalo tvořit. Respekt a klobouk dolů před celým štábem. Překrásné detaily jsou, jak Kirsta postupně odhazuje německým vojákům nůž, pistoli a kompas - ty kamerové detaily, jak tam ty věci v lese zůstanou tiše ležet v různých pozicích, to je zkrátka pastva pro oči a poklona před panem kameramanem a samozřejmě i panem Kachyňou. (18.09.2013)

V jednoduchosti je síla. Okřídlené rčení si vzali k srdci tvůrci tohoto filmu a vcelku se jim zadařilo. Po celou dobu se totiž vlastně nehneme z lesní cesty, kudy míří onen "kočár" s třemi hlavními protagonisty. Dialogů je spíš pomálu a ještě ke všemu v mé veleoblíbené :-) němčině. Spolíhá se tudíž na atmosféru, herecké výkony a ústřední motiv. Herecky se to podařilo - Hanzlík výbornej i Janžurová ušla. Atmosféra se také povedla - zvláště musim vyzdvihnout hudební složku, která je excelentní. Ale i negativa se najdou: jednak nepochopim amatérštinu v podobě světlého prologu a v tom běžícího světlého textu, to mě dokáže naštvat... A pak mi ( narozdíl od většiny zdejších arbiterů ) nesedl konec - pro mě dost čitelnej, ačkoli jsem o filmu neměl žádný info předem... Proto **** (05.06.2009)

Psychologická dráma z konca druhej svetovej vojny, ktorá je prakticky bez dialógov. Dvaja príslušníci Wehrmachtu prinútia čerstvú českú vdovu, aby ich dopravila na hranice s Rakúskom. Netušia nič o jej bolestnej strate a zámere pomstiť sa na nich za krivdu, ktorú jej privodili ich spolubojovníci, keď obesili jej manžela. Cesta hlbokým, zahmleným lesom nemá mať pre nich konca. To že je tento snímok čiernobiely mu dodáva silný nádych poetickosti. Hlavnú ženskú úlohu výborne zahrala Iva Janžurová. **** (04.12.2008)