Kráva

Neobyčejně obyčejný film o nemilosrdném životě kontroverzních duší. Jak fantasticky si poradil Kachyňa s něčím tak prostým, jako je všední život prostých lidí mi zůstává záhadou. Faktem však je, že Kráva splňuje naprosto všechny požadavky, které klade i náročný divák. Poutavý děj s bohatou dávkou rozmanitosti, díky čemuž se může divák odhodlat k projekci v jakékoliv náladě. Veselé, plné radosti a naděje, ale zároveň ponuré, drsné s pocitem zoufalství a beznaděje. Taktéž lze zhodnotit i výtečnou Hapkovu hudbu, která je s pestrým dějem v nádherné souhře. Doporučeníhodný klenot s nevyčíslitelnou hodnotou vzhledem k současnému režimu v našem státě. 80% (19.01.2012)

Pan režisér mne tímto filmem dost překvapil. Byl jsem zvyklý na jeho rozevláté příběhy ze života , filmy se míhala spousta výřečných mudrců a mudrlantů, a najednou toto. Takový tichý samotářský snímek. Celé vytržené z reality a hozené kamsi do hor, oloupané až na dřeň. Proč ale? Úplně si nejsem jistý, že jsem pochopil. Marně hledám něco, čeho se chytit. Je to takové hrozně schematické, třeba ta matka a ty prostřihy z minulosti. Divné. Jasně, že to měl těžké a proto má potíže se ženskýma. A že nosí tu nůši je symbol kontinuity. Dohromady to ale moc smysl nedává. Na můj vkus je to asi moc intelektuální. Když už intošárna, tak Vojnárova Cesta pustým lesem....65% (17.02.2015)

Karel Kachyňa má môj rešpekt. Považujem ho za jedného z najlepších českých režisérov. Natočil mnoho snímkov, ktoré si rád zvyknem i opakovane pozrieť. Najradšej mám jeho film "Ucho". To je Kachyňov majstrovsky vybrúsený diamant. V poradí druhý titul, ktorým ma pohladil po mojej diváckej duši je snímok "Krava", ktorý natočil v roku 1992. Príbeh lásky podivného muža a jeho svojráznej ženy, ktorý sa odohráva na odľahlej horskej samote, ma silne oslovil svojou drsnou poetickosťou a surovou naturálnosťou. Je to skvelá, nevšedná vzťahová dráma. Hlavné úlohy ústrednej dvojice bravúrnym spôsobom stvárnili Radek Holub a Alena Mihulová. **** (24.08.2020)

Zvláštní film s drsnou poetikou horské samoty. Když jsem viděl film poprvé, myslel jsem si, že Radek Holub ani svoji retardaci nehraje. Do té doby jsem ho neznal. Vzorně zahráno, ale neoslovilo mě to v plné své šíři. Viděl jsem dvakrát, abych se ujistil, jestli náhodou tam nenajdu něco opravdu zajímavého. Nenašel jsem, ale to neznamená, že by film nebyl ke zhlédnutí. Je jen z té kategorie, která mně není tolik blízká. 60% (09.01.2012)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)