Smugglers of Death
Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Miloš VacekHrajú:
Radovan Lukavský, Jiří Vala, Jiřina Švorcová, Jaroslav Marvan, Vladimír Menšík, Stanislav Remunda, Miloslav Holub, Jiří Holý, Ilja Prachař, Eva Jiroušková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V roku 1948 poručík Kot vedie oddiel, ktorý má za úlohu likvidáciu prevádzačov a pašerákov, ktorí sa pohybujú na hraniciach s Nemeckom. Prevádzačom pomáha človek, ktorý dobre pozná miestu prírodu a spôsoby, ako prekonať jej nástrahy. Preto získal prezývku Kráľ Šumavy. Napriek tomu, že drsné prostredie šumavského kraja dokáže využiť vo svoj prospech, slučka okolo neho sa pomaly sťahuje. (STV)
(viac)Recenzie (311)
Jo, je to mistrovsky natočené, jo, má to působivou atmosféru a hrají tam skvělí herci, ale nad tím ideologickým marastem, kterým je celý film prostoupen, prostě oči zavřít nelze. Kdybych si měl vybrat, na čí straně budu stát, jestli na straně ozbrojených obránců komunistické klece, nebo na straně přeshraničních převaděčů lidí, kteří chtěli žít ve svobodě a slušné společnosti, zvolím ty druhé jmenované. ()
Je samozřejmě otázka, nakolik si můžeme dovolit bagatelizovat jednoznačné ideologické pozadí filmového Krále Šumavy. Klíčovou roli v tom ovšem má ono slovo "pozadí" - Krále Šumavy jsem totiž i četl, a jakkoliv je oběma jeho podobám společná věrohodná kresba ne úplně jednoduchých postav, knihu stíhá přízrak lidovědemokratické propagandy daleko krutěji a především až trapně názorně (hlavně při zadržení skutečného agenta chodce a jeho následném striktně podle předpisů a civilizačních zásad vedeném výslechu, kde se odkrývá jeho morální zkaženost). Ve filmu jde "jen" o zasazení a jakousi samozřejmou hrdinskost a pevnost charakteru, které samozřejmě nejvíc symbolizuje Radovan Lukavský jako velitel jednotky pohraničníků Kot. Znám řadu daleko naivnějších a větší zlo o několik řádů ostentativněji legitimizujících filmů, a je nutno říct, že žádný z nich nemá takové filmařské kvality jako právě Král Šumavy. Film-noir ze šumavských lesů - že je to k smíchu? Tak to je omyl, vážení. Naopak je to nepříjemné žití, které je až hmatatelné především díky vytříbené práci s kamerou, a leckdy nepříjemné až téměř fyzicky "díky" hudbě Miloše Vacka (alespoň už vím, proč mi podkres Krtečka přišel vždycky něčím divný:)). Lesy a blata, které neustále bičuje vítr a déšť, a halí lezavá mlha, polovina filmu odehrávající se v noci - při představě jak náročné muselo být tohle natočit s technikou konce padesátých let, mě jímá závrať. Takže abych to nějak shrnul. Veďte v patrnosti, že se díváte na film vyprávěný z pohledu "té špatné" strany (jako když ve válečných strategiích hrajete za Říši;)), a nehrozí vám žádná ideologická újma. Ten zbytek za to rozhodně stojí, a je to záležitost skutečně pamětihodná, po zásluze patřící do zlatého fondu české kinematografie. A kolegové právníci mohou vzpomenout na obdobně kontroverzní kapitolu právní vědy, jakou je legendární prof. JUDr. Viktor Knapp. Ať byl jaký byl, jeho teoretickoprávní publikace jsou prostě kvalitní. 80% ()
Technicky i herecky brilantní, ale ta osobitá interpretace historických faktů uráží mou inteligenci. Pokud bych se odklonil od politického pozadí, možná bych se i ke čtyřem hvězdičkám přiklonil, ale na to nemám (upřímně) žaludek... ()
Ideologie stranou? Zkuste jezdit autem s jedním kolem. ()
Ano, souhlasím, že film je neskutečně kvalitně natočen. Zejména atmosféra neuvěřitelným způsobem pomáhá snímku na napětí a dramatičnosti. Skvělým způsobem zde zahrál zejména Radovan Lukavský a jeho pes. Po filmové stránce nemám naprosto žádný problém. Bohužel zcela jasně zde nejde jen o filmovou stránku. Ano, je pravda, že Král Šumavy pašoval do naší země agenty, ale když se řekne A, musí se říct i B. Tentýž Král Šumavy, totiž také pomohl mnoha českým občanům v cestě za svobodou při útěku z totalitního státu. A byla to právě pohraniční stráž, která střílela občany své vlastní země jako králíky, jen proto, že už dál nechtěli snášet komunistický teror, který neumožňoval lidem v Československu ani svobodně opustit vlastní zem. Z tohoto důvodu mě napínavá a dobrodružná óda na naše baječné a statečné pohraničníky na západní hranici Československa hoří jak papír politý benzinem. ()
Král Šumavy je vzorový případ precizně natočeného filmu, který zároveň perfektně vykresluje tehdejší léta na Šumavě. A to jak z dobrého úhlu pohledu, u kterého vidíme, jak v tehdejší době lidé žili, tak z toho špatného úhlu, abychom věděli, co do lidí v té době hustili. To, aby všem dali najevo, jak je západ špatný. Obrovská filmová schizofrenie. ()
V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... ()
Obdobný případ jako 30 případů Majora Zemana, řemeslně skvěle natočený, herecky hvězdně obsazený, scénaristicky výborně napsaný, napínavý, se skvělou atmosferou, ovšem z ,,hlediska vyššího principu mravního" rudý komunistický svinstvo, ideologický škvár... Jasně, Kachyňa byl (a musel být) poplatný době, ovšem oslavovat vrahy, kteří na hranicích popravovali slušné lidi, je hnus... ()
Král Šumavy je na 50. léta zručně natočený film, funkční i dodnes. A já jsem ochoten si ho vychutnat. Ano, VÍM o tom, že je je ideologicky deformovaný ( hrdinní pohraničníci, převaděči jako zločinci ), ale v tomto příběhu to ani za mák nevadí. Nedočkal jsem se ani jediného agitačního komunistického hesla nebo trapného schematu. Stačí, když film budete brát jako dobrodružný příběh. Kdybch měl filmy posuzovat jen podle ideologické nebo historické správnosti, tak bych musel nasázet spoustě po filmové stránce dobrých filmů odpad! ()
(ideologických 3,5* nahoru za kameru) ()
Zatraceně dobrý Kachyňův film. Vidíte tu nádhernou černobílou kameru Josefa Illíka? Drsná krása přírody Šumavy i drsný život v pohraničí na nás dýchají v každém záběru. Jasných 5 hvězd - na ideologii kašlu - takhle nějak to muselo na Šumavě v tu dobu opravdu být. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=XyPa5ERzeNM ()
"Na koho tu vlastně číháme? Na Krále Šumavy? Toho už jsem jednou dostal. Kolik jich tu ještě bude?" U Krále Šumavy jsem jako dítě míval strach a jako dospělý se tomu moc nedivím. Kdybych totiž dostal od strany a vlády za úkol při službě vlasti dva roky chránit státní hranici u tohoto šumavského močálu, tak bych se vrátil jako jiný člověk. Pokud by mě tedy dříve nezastřelil diverzant nebo mi prokurátor nenavrhl trest smrti za to, že jsem nezastřelil diverzanta. Za mě je to velmi dobrý film, který dost vypovídá o své době. A pokud v něm někdo vidí jen komunistickou agitku, tak si dovolím poťouchle argumentovat tím, že poměrně výraznou roli zde sehrál saxofon a ten byl v té době označován za buržoazní nástroj. Že by rebelie? ()
Komunistický noir. Po filmařské stránce lahůdka: nápaditá, rozpohybovaná kamera, pohrávající si s odrazy ve vodě i na skle, spousta typicky noirových záběrů z podhledu. Osudové ústřední hudební téma. Dokonale dusná atmosféra. Femme fatale z konzumu. Ideologicky zvrácenost samozřejmě. Což neznamená, že jsem si to neužil. ()
Dobře natočený špatný film. Nebezpečný právě v té kvalitě. I když za mě spíš "objektivně" dobře, než že by mě nějak strhnul a vtáhnul. ()
Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfekní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa, děj je zkomponovaný tak, že místo děje a iodeologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Kdyby ti, co dnes vypouštějí své rozumy o demokracii, uměli točit aspoň tak dobře, možná by to s českou kinematografií nevypadalo tak špatně. Kecy o slušné a svobodné společnosti v této souvislosti neberu. Já jsem pořád doma tady, bez ohledu na režim, a kdybych měl volit mezi bojem za byť socialistické Československo a "svobodnou a slušnou" společnost západu (pokud člověk trochu myslí, vidí, že to s těmi přívlastky zas tak žhavé není), vybírám první možnost. ()
Z žánrového hlediska velmi dobře natočený, vysoce profesionální snímek s problematickým politickým podtextem. Fakticky propagandistický film o odvážných strážcích hranic, kteří čelí diverzi ze Západu. Atmosféru ani po letech filmu nelze upřít, stejně jako řadu pozoruhodných hereckých výkonů a profesionální režii. Zajímalo by mě, do jaké míry Kachyňa v době natáčení tomu příběhu věřil. Celkový dojem: s výrazným ohledem na řemeslnou stránku 70 %. Jedna z nejvýraznějších rolí Radovana Lukavského, ke které se on sám jen nerad hlásil. ()
Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? ()
Kachyňovo ozvláštňující ztvárnění propůjčuje syrové látce z poúnora 1948 vedle básnického nádechu prostor pro výborné herecké výkony, jimž vedle Jiřiny Švorcové a Jiřího Valy vévodí Radovan Lukavský. Pohraniční vesnice nadaná jednotkou stráže hranic navíc zachycuje i zbytky starých financů vyjádřených další hereckou osobností Jaroslavem Marvanem. Obávané slovo ideologie je tu zachyceno v lakonických vzpomínkách na únorové události a v exulantech prchajících na západ do pro některé svobodného světa. Vcelku je to sugestivní obraz té doby, ze které nevyprchala vzpomínka na transfer německočeského obyvatelstva i zacházející obraz staré Šumavy. Za zmínku stojí i obsazení Vladimíra Menšíka v úloze, která jen potvrzuje šířku i hloubku jeho hereckého záběru podobně jako v případě Rudolfa Jelínka. ()
Nemůžu si pomoct, ale ta ideologie a tendenčnost tomu nejde nijak odpárat, je vnořená i do celé formy, od protivné schematičnosti postav i děje, ženských a mužských rolí, přes přehnanou expresi výrazů i scén, až po křiklavost hudby a dramatičnost přírodních výjevů. Docela jsem se těšila, že budu řešit dilema jako mnozí, jestli snížit výborně natočenému filmu hodnocení za poplatnost, ale tady se žádné nekonalo. *~ ()
3,5* A jestliže nedávám 4, navzdory tomu, že by si to snímek z filmového hlediska možná zasloužil, tak proto, že jsem je udělila jiným, které jsou mi žánrově bližší, a na něž se podívám raději a častěji. Následující komentář bude delší vzhledem k celkovému tématu filmu. Král Šumavy má jeden zásadní problém, a sice, že byl natočen v době nového přituhování režimu na jeho objednávku a sloužil ke glorifikaci práce pohraniční stráže (PS) a obhájení ochrany čím dál uzavřenějších hranic. Když pomineme tento fakt a podíváme se nyní na jednotlivé prvky blíže, máme tu motiv převaděče, v němž tvůrci smíchali postavy Hasila a Kiliána spolu s dalšími motivy. Jde nakonec pouze o velmi volnou inspiraci. To lze asi filmu vyčítat jen těžko, dnes se to dělá také, jen se tomu neříká politická propaganda, nýbrž umělecká licence. Ostatně tohle není dokument, ale dobrodružná kovbojka, v níž postavy jednají jako hrdinové starých amerických westernů, a jako oni jsou těmi veskrze kladnými. Ze stejných důvodů pak v závěru uznají oprávněnou neústupnost svého zkušeného velitele, která jim umožnila dostat vraha svého kolegy. Tady bych řekla, že je motiv dobrého velitele převzat spíše z podobných vzorů než jako jinak častý ideologický prvek v tehdejších filmech. Navíc tak docela nevyšel, poněvadž alespoň mně byl značně nesympatický a většinu času jsem měla chuť ho nakopat. Z vojenského hlediska asi postupoval správně, z lidského už je to diskutabilnější. Pan Lukavský ho ovšem zahrál skvěle. Dále skutečnost, že převaděči nepřecházeli přes bažiny je také vedlejší, močály jsou prostě pro film daleko dramatičtější, a tudíž vhodnější prvek. Chytání prchajících civilistů je zde naznačeno jen v jediné, pár vteřinové scéně a nepůsobí pro diváka nijak zvlášť jako jejich dehonestace, to už spíše PS. Zmíněný rámující motiv převaděče a agentů sice vytváří důvod pro další děj a vývoj, nakonec je ale hlavním námětem snímku v podstatě příběh jedné tragické lásky (vlastně dvou) a pomsta za zavražděného kamaráda. V dnešní době se však film setká z výše zmíněných důvodů s odsouzením či přinejmenším rozporuplnými pocity diváků, neboť členové PS jsou dnes vnímáni veřejností zcela negativně, ačkoli tento postoj je do určité míry nespravedlivý. Fakt, že za dobu fungování PS byla zastřelena spousta nevinných lidí, nebo že existovaly takové StB akce jako Kameny přitom nikdo nepopírá. Král Šumavy byl ovšem natočen v 50. letech a zobrazuje situaci v roce 48, to jest období samotných počátků formování pohraniční stráže, kdy ještě nebyla ani vybudována pořádná infrastruktura a její členové ještě nebyli tak přísně kádrově prověřováni (to vše je záležitost spíše pozdější, převážně až 70. a 80. let), mnohdy šlo i o potomky kulaků apod. Spousta z nich byli vlastně jen 18-19-ti letí kluci, kteří byli posláni do pohraničí, aby si tu splnili povinnou vojenskou službu, a kteří dostali po krátkém výcviku samopal a rozkaz střílet po každém, kdo by se pokusil přejít. Čelili tvrdým přírodním podmínkám (a šumavský úsek patřil k těm nejhorším), doživotnímu traumatu v případě, že zastřelili někoho nevinného (někteří pak dokonce páchali sebevraždu), visel nad nimi prokurátor a vojenský soud v případě neuposlechnutí rozkazu a velmi tvrdé tresty v případě dezerce (jejíž důsledky pak postihly i jejich rodinu a také jejich kolegy z celé jejich jednotky v podobě následného vyšetřování kontrarozvědky a různých postihů), k tomu přičtěme velmi časté smrtelné úrazy díky elektrickému plotu a zaminované oblasti a fakt, že leckdy čelili skutečně nebezpečným a ozbrojeným lidem, špionům (kteří v tuto dobu zhusta přes hranice chodili), pachatelům hospodářské kriminality (různým pašeráků) a vrahům (viz Mašínové). Služba to tedy byla velmi náročná a nelze se tak asi divit, že měli nervy na pochodu a mnohdy jistě i strach. Skutečnost, že v letech 1950-53 byla podle historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů zaznamenána nejvyšší míra dezerce za celou dobu fungování PS (s výjimkou let 68-9) také o něčem vypovídá. Říci tedy, že každý člen pohraniční stráže byl zločinec a vrah, je zcestné, stejně jako je nesmyslné říct, že každý, kdo kdy chodil přes čáru, byl vždy jen nevinná oběť režimu. Dobří i špatní lidé byli na obou stranách. Konec konců i sám Hasil byl původně člen PS, pokud je mi známo. Pomohl spoustě lidí, další cca 100 ovšem nevědomky a nechtěně přivedl do neštěstí, včetně prakticky celé své rodiny. To, že v době, kdy věřil, že bude brzy další válka, pomáhal americkým agentům, je věc jiná. Je jistě morálním dilematem, zda hlídat hranice vlasti i za cenu, že pomáhám režimu, který utlačuje a vězní vlastní lidi, nebo bojovat proti němu s tím, že sloužím státu, který měl v té době plány na v případě nutnosti úplnou likvidaci celé země jadernými zbraněmi o větší tonáži, než které padly na Hirošimu a Nagasaki, a kterému podobně jako SSSR na nás nezáleží o nic více a sleduje pouze vlastní sobecké cíle. Myslet si totiž, že jakékoli velmoci obecně záleží na nějakém malém státu z jiných než strategických důvodů, je naivní. Kdo ví, dost možná, že bych nakonec volila tu první možnost (ovšem bez střílení civilistů, a s nadějí, že se režim časem zlepší), zvlášť kdybych krátce předtím zažila hrůzy války a okupaci jinou západní mocností. Novou okupaci a válku bych si určitě nepřála, a brala bych asi pomoc cizím špionům jako vlastizradu. To, že bude jednou nějaký šedesátýosmý, nemohl tehdy nikdo tušit. Atmosféra výše zmíněných počátků a zničeného pohraničí je ve filmu zobrazena pěkně a zřejmě i dost věrně. Pomáhá tomu též řada dobrých, místy uměleckých záběrů, a černobílý formát, díky němuž je film rozhodně působivější, než by byl v barvě. Podle slov R. Lukavského požadovali původně soudruzi z ústředního výboru strany, aby byl film natočen v hezkých vesničkách a neukazoval rozpadlá a chátrající místa, ale Kachyňa si údajně postavil hlavu a řekl, že buď zobrazí situaci ve filmu tak, jak si ji pamatuje z doby, kdy tu sám sloužil, nebo ten film nenatočí vůbec. Následně prý pak provedl řadu škrtů ve scénáři, a to i v některých klíčových scénách. Je tedy možné, že i jeho zásluhou je film nakonec méně ideologicky podbarvený, než byl původní záměr, a že od možných potíží ho uchránil jen velký úspěch snímku. Určitý protipól je tu zobrazen i v postavě Marvana, který lituje mrtvého převaděče, proměny Šumavy a říká Valovi, aby se tak nehonil, vždyť je jedno, jestli projdou, nebo ne, svět se bude točit dál. Když to shrnu, řekla bych, že má Král Šumavy daleko horší pověst, než je jeho realita, a že si zatracení nezaslouží. Z filmového hlediska pak patří k nejlepším snímkům ve svém žánru, alespoň v našich luzích. A kdybych měla jeho obsah vyjádřit stručně pár slovy, řekla bych déšť, mlha, bahno, jeden šátek a jeden pár nových bot. () (menej) (viac)