Malá mořská víla

Maminko, proč ho nezabila, vždyť si to zasloužil?! Jí se dělalo špatně z krve? A potoky slz. To mi bylo asi pět a maminka mě a sestru vzala do kina na Malou mořskou vílu. Mami, nezabila bys ho, parchanta nevděčnýho? To mi bylo dvanáct a tuhle pohádku jsem viděla o svátcích v televizi. Mami, lezla bys kvůli takhle nedomrlýmu chlapovi z moře? A když jsme tak u toho, sebrala bys ho, když by se válel na břehu? To mi bylo myslím sedmnáct a opět jsem tuhle pohádku viděla v televizi. "To ti řekl tvůj princ? To má od svého otce, to je taky idiot." Pan Lukavský jako vládce moří měl grády. (27.08.2010)

50% — Pokud jsem dobře koukal, je to jediná pohádka ve filmografii Karla Kachyni. Řekl bych, že dobře odráží duch předlohy H. Ch. Andersena a tím pádem je nutně ponurá. Chvílemi mi přišla až příliš rozvláčná (scény z oslav na „dvoře“ mořského krále) a tragický konec samozřejmě koresponduje s předlohou a má logiku, ale kvůli tomu nebude patřit mezi ty nejoblíbenější pohádky. Trochu bych ji atmosférou srovnal s pohádkou J. Valáška Tři zlaté vlasy děda Vševěda, která ale na mě působila o mnoho více depresívním dojmem (a teď koukám, že hudbu v obou případech složil Zdeněk Liška). (10.10.2017)

Nedá mi to a musím reagovat na hodnocení a některé komentáře k této podle mne naprosto mimořádné pohádce. Nechápu, jak někdo může filmu vyčítat ponurou atmosféru. Ta je zde naprosto na místě a neumím si to představit natočeno v rozjuchané verzi. Proto jsem nevěřícně zírala na hodnocení v modré barvě a koupila jsem si DVD, abych zjistila, zda pro mne také po letech pohádka neztratila své kouzlo. Dobře jsem udělala, protože jsem se ujistila, že nikoliv a hrdě se hlásím k plnému počtu hvězd. Malá mořská víla v podání mladší ze sester Šafránkových je nádherná, křehká bytost. Radovan Lukavský v roli královského otce přesvědčivě chladný, jako jeho podmořská říše. (06.06.2012)

Malou mořskou vílu jsem viděl jako dítě a vzbudila ve mně velký odpor. Teprve až jako dospělý jsem ji dokázal docenit. Fascinující film, který nemá obdoby ani v československé, ani světové produkci (minimálně v rámci žánru). Ať už jde o Liškovu hudbu, kostýmy (především účesy mořských lidí)... jen to prostě není moc pro děti. Ovšem má,ani ne čtyřletá, dcera, která na Arielle nedá ani dopustit, říkala, že se jí to líbilo, tak nevím... (14.11.2020)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)