Cani arrabbiati

Absolutní špička vrcholu 70.kových italských explotation-thrilerů!! Opravdu neuvěřitelná pecka, která již v úvodu diváka naladí svojí hudbou a sytými barvami při titulcích a ukázkami z filmu (prostě starý dobrý grindhouse...), pak rozjede docela rychlé a divoké tempo, aby po 15ti minutách ještě víc přidala a držela diváka v napětí až do samotného konce, který byl pro mne tak extrémně šokující, že jsem nevěděl, že jestli se mám smát nebo brečet ... Úžasné herecké výkony, vše se vlastně odehrává cestou autem, které řídí obyčejný chlapík s malým nemocným spícím dítětem zabaleným v dece. Do auta mu naskočí 3 totálně šílená hovada, která zrovna ukradla tašku s penězi, zabili při útěku v garážích dívku nožem a druhou vzali do aute jako rukojmí. Neuvěřitelná hra nervů, hádek, proseb, vyjebávek, násilí a brutality od začátku do konce. Opravdu úžasný thriller, který stářím jenom "pookřál". Všichni zúčastnění podávají perfektní herecké výkony, každý si zde opravdu odehraje svoje. Každá z postav má jinou osobnost, jiný přístup, jiné zájmy, do toho je v autě strašné vedro, nemocné dítě ... Atmosféra se dá krájet, partička se pořád dostává do problémů s někým z venku, musí nabrat benzín, nakoupit ... V tom všem pak každý střeží ty ostatní nejbystřejším zrakem, nikdo nikomu nevěří, atd. ,atd. .. Film je dost podobný méně rozšířenému a také geniálnímu filmu Autostop Rosso Sangue (1977). Tady se dočkáme méně sexuálního násilí, ale naprosto "naprdelsedacího" závěru ... Jinak samozřejmě je to dle mého názoru reakce na kultovníThe Last House on the Left (1972), podobně jako desítky jiných explotation thrillerů, jenže tady kriminálníci vtrhnou do automobilu, nikoliv do domu. Jednu z hlavních rolí si zde zahrál i výborný George Eastman, který se jako vždy s ničím moc nepáře ... Naprosto skvělé, doporučuji!! (02.02.2009)

Taková středně exploitační (spíš to na mě působilo jako nějaké krimi) story o lupičích na útěku a jejich obětech - rukojmích, co sebrali po cestě. Hlavní trojku tvoří upocený kápo a dva upocení smradoši - a jo, ti oba stojí za to, zvlášť George 'ANTROPOPHAGUS' Eastman. Děj ubíhá celkem příjemně, na druhou stranu žádná znamenitá zábava to taky není, přičemž tak úplně jsem neskousknul pár kiksů v chování obětí. Nějaké větší násilnosti nečekejte, jde spíše o psychický teror. Chce to vžít se do mysli obou stran, gaunerů i obětí, po téhle stránce mi to přišlo zajímavé. Jinak ale RABID DOGS neberu jako něco více pamětihodného, líbil se mi spíše podobný HITCH HIKE. (26.04.2009)

Film zajímavý hlavně ze dvou důvodů – je to jeden ze základních inspiračních zdrojů Quentina Tarantina a pak proto, že se ani trochu nepodobá předchozím filmům Maria Bavy, je tu spíše cítit vliv jeho syna Lamberta. Proto se na atmosféru tady nehraje, spíše na stálý strach dvou unesených lidí ze smrti a blíže než k poliziotteschi žánru to má k čistokrevnému exploitation. A to hlavně díky prasárničkám dvoumetrového George Eastmana (scéna, kdy nutí před očima zloduchů ženu močit ve stoje je až fyzicky nepříjemná), explicitní násilí až na jednu jedinou scénu zde není, spíše psychický teror, pramenící z verbálního napadání a neustálého strachu dvou unesených, že se jich bandité později násilím zbaví. Stísněnou náladu navozuje i fakt, že zhruba sedmdesát procent stopáže kamera neopustí vnitřek auta, závěrečná nečekaná pointa je vynikající, ale jinak to větší otisk do divákovi duše neudělá. Předchozí Bavovy filmy se mi líbily více. (19.05.2016)

Mario Bava dal svému synkovi Lambertovi možnost přiučit se v odvětví režie, a přizval si ho k natáčení tohoto silničního thrilleru. Snímek z odnože exploitation si bere to nejlepší z Cravenova debutu, jen les a chatu vyměnil za auto a benzínky. Trojice nebezpečných zlodějů a vrahů ohrožuje při svém útěku ve voze mladou ženu a staršího řidiče a dítětem. Jedná se hlavně o psychologický teror a šílený tlak ze strany špinavých grázlů, kterým kraluje psychopatický zvrhlík George "Antropophagus" Eastman. Sexuální násilí se tu skoro nevyskytuje, a když už, tak pouze okrajově. O krvi a brutalitě to také není. Film má naštěstí rychlý nástup a přesto, že se v něm hodně žvaní, až do překvapivého finále vás nepustí. Rodince Bavů se tenhle thriller docela povedl, Lamberto se tedy osamostatnil a rozjel si vlastní kariéru... (06.04.2011)

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)