Počítání oveček

Žanetu Fuchsovou jsem jako dítě zbožňovala, chtěla jsem vypadat a být jako ona. Ten příběh se mě hodně dotkl. Díky Věře Galatíkové, díky Žanetě a také díky zpracování, které vás i v dětském věku přinutí přemýšlet a dávat si věci dohromady. Jsem ráda, že jsem ten film zažila v době, kdy podobných filmů a dění kolem bylo méně a člověk nebyl rozptylován okolními vjemy. Počítání oveček je docela snadný způsob jak snadno usnout a to doslova. Krásný a lidský příběh. (10.02.2012)

Pohľad do osamelej detskej duše, ako to vedel iba Kachyňa a dodnes sa mu v tom nikto nevyrovnal. Je to taký detský film pre dospelých a pokročilých s výborným scenárom a tiež výkonom ešte celkom malej Žanety Fuchsovej. Samozrejme aj ďalších osvedčených hercov a zaujímavý bol aj údržbár Rumcajz a jeho bezchybné hlášky a životné postoje. Silné štyri hviezdy. –––– Kdybych na tebe vlítla, pan doktor by tě musel dávat tejden dohromady! –––– Velký sluníčko bude mít malé sluníčko, a já mám kvůli tomu v hlavě tisíc permoníků, a sekají a tesají. –––– Uzdravíme tělo a zmrzačíme duši. Nakonec ji odsoudíme k doživotnímu pobytu tady v těch zdech, protože nikde jinde nebude umět žít. (12.08.2018)

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"… (09.04.2008)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)

Ovečky jsem naposledy počítal asi tak v první třídě, jsem hold mistr světa ve spaní. Tak co z toho vyleze? Holčička se srdeční vadou je zavřena celý život v nemocnici. Sice toto místo už pro ni zmanená domov a je v něm pod kontrolou a v pořádku, ale její život je vlastně k ničemu. Žije v izolaci a nezná okolní svět jako normální děti, což si přísný nemocniční systém neuvědomuje. Tento jednoduchý film tedy obsahuje docela velkou myšlenku, velkou porci lidskosti a úžasný herecký výkon Věry Galatíkové plný něhy. Pan Kachyňa v nemočnícm prostředí opět zabodoval stejně jako o rok později ve filmu ,,Pozor vizita.´´ Žaneta Fuschová mi sice přes svůj nesporný talent, byla zpočátku spíš protivná ale nakonec jsem si k ni našel cestu a z filmu si odnesl poctivý zážitek. (31.01.2020)