Pozor, vizita!

Příslovečný herecký koncert Rudolfa Hrušínského, jehož postava se silně pábitelskými rozměry je středobodem dalšího vynikajícího filmu Karla Kachyni. Začátkem 80. let už mu zase režim dovolil, stejně jako Rudolfu Hrušínskému, točit i výrazně hlubší věci, vznikla tak řada výborných filmů postavených právě na této osvědčené umělecké spolupráci velkého režiséra a velkého herce. Postava starého Prepsla, symbolizujícího v sobě vnitřní i vnější lidskou svobodu, konfrontovaného s faktem jejího omezení a posléze i její úplné ztráty, je kompilátem životní moudrosti, vitality i vůle po životě a k němu neoddiskutovatelně přináležející svobodě, což se dá díky době natočení filmu interpretovat i víceméně symbolicky. Prepsl se jí nevzdá, i když mu je výměnou za nejistotu a materiální nedostatek nabídnuta, byť represívně, soustavná péče a zázemí, pěkná metafora k ,,materiálně laskavé" době normalizace. Pozor, vizita! coby komorní drama obstálo ve zkoušce časem a i dnes jeho sledování přináší zjevné obohacení, minimálně umně navozenou atmosférou doby počínajících 60. let, kdy bylo ještě normálním územ v nemocnicích kouřit...vůně tabáku tak zvěrohodňuje onen civilizační skok, jaký naše společnost od té doby urazila... (04.12.2010)

Tak jsem dnes po hodně dlouhé době viděla Pozor, vizita a zjišťuji, že už je to opravdu dávno, co jsem film viděla, protože jsem si myslela, že je to hrozně depresivní film a nejdřív se mi na něj vůbec nechtělo dívat a ono je to vlastně úplně jinak.Škoda, že takového spolupačoše nebudu mít na porodním to bych se tam i těšila. Viděno po 3 a něco letech znovu Hrušínskej byl bůh, asi jeho nejlepší film. Já jim to tááák přála, aby něco bylo. Njn, kdyby on byl mladší, nebo ona starší. Kde já to už jen slyšela a koho mi to připomíná? (23.04.2016)

Toľko ľudskosti a životnej pravdy dokáže v jednom filme predviesť asi iba Rudolf Hrušínský. Na pozadí komédie a naozaj podarených vtipov sa skrýva niekoľko ľudských drám, najväčšia ani nie u hlavnej postavy, ale jeho spolutrpiaceho pacienta. Motív slobody a neslobody určovanej nákazlivou diagnózou má u každého trochu inú formu a každý sa s ňou snaží vyrovnať svojsky, napríklad aj notorickými útekmi, alkoholom, záletmi alebo všadeprítomnými cigaretami. A že sa film nekončí definitívnym uzavretím žiadneho z príbehov, mu dáva šmrnc oveľa modernejšej tvorby. –––– Vy si rád šáhnete, dědku, že jo? –––– Dostaneš dřevěnou narkózu. Pic, šmik. –––– Tak co, bylo chňaps, draps? (04.05.2014)

Dle mého soudu hloubka této výpovědi nezná mezí, ač se snaží tvářit velmi lehce a povrchně. Propracovanost jednotlivých scén a to jak příběh drží pohromadě mne naplňuje obdivem ke Kachyňovi. Jednotlivé postavy jsou natolik bravurně ztvárněny, že má člověk pocit, že snad ani nejsou hrané, ale žité doopravdy. Zlatý fond české kinematografie. (22.04.2011)

(Na okraj – doba a (možná nejen) její zdravotnictví z toho odpuzuje nejen vizuálně, pro což jsem si ten film kdysi zapamatoval, ale i méně okatě otřesnou likvidací soukromí. Straníš se kolektivu? Smutný případ. Stejně si tě rozeberem. Jo, a jak jsme tehdy v šestadvacátém šli pod zem, nebylo pomalu co do huby..) (09.07.2011)