Sestřičky

Život nám dá tu nejlepší školu. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mladá a nezkušená sestřička Alena Mihulová, ale nemusí si zoufat, protože ochranou ruku nad drží skvělá Jiřina Jirásková. Ta byla tak přirozená, že v minulém životě musela tuto práci určitě vykonávat. Všechno dělala nenuceně a s velkou samozřejmostí. (02.07.2009)

Kachyňa natáča zdanlivo banálne ale krásne príbehy zo života. V Sestričkách sa mu podarilo zachytiť atmosféru 50-tych rokov života na "periférii". Okrem výkonu Jiráskovej ma celkom prekvapil Vízner v originalnej úlohe saniťáka (v inej ale skvelej hereckej polohe sa objavil aj v Saturninovi:-) Kachyňa má aj lepšie filmy ale v Sestričkách ma nesklamal a potvrdil, že patrí medzi naj režiserov. (11.03.2009)

Celý film se točí o tý voňavý frndě, jakožto se kolem ní točí i celý život. Jenže v tomto hořskosladkém filmu (jak je u Kachyni zvykem) podobné problémy prožívá překvapivě žena. Po celou dobu svádí souboj s časem, aby už nebyla pannou a ne a ne se tohoto prokletí zbavit. Tedy až do doby, dokud se neobjeví bachratej Růžička a nebude ji chtít znásilnit. Kromě takových vzrůš se ve filmu objeví i porod v sanitce, který mne velice zaujal. [4261. hodnocení, 78. komentář, 69%] (18.05.2019)

Příběh o začínající sestře Marii (půvabná Alena Mihulová) na venkově v 50. letech 20. století, která hledá jednak lásku a sex a jednak smysl života. To první po malých peripetiích nachází v Petroví (Ondřej Vetchý), to druhé nakonec ve své práci v prostředí, kam jí osud zavál a v níž se cítila poprvé v životě potřebná. Její mentorkou se stává její kolegyně, zvaná babi (dobrá Jiřina Jirásková). Další zajímavé postavy: sanitář Arnošt (dobrý Oldřich Vízner), venkovský doktor (František Husák) a primář Ševít (Bořivoj Navrátil). A tak nakonec mladá dívka i přes počáteční nářeky nachází své místo v životě a konečně se cítí šťastna. (15.08.2010)

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci. (12.01.2013)