Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník
Réžia:
Viktor TaušScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Klára Melíšková, Václav Neužil ml., Alena Doláková, Jaroslava Pokorná, Kasijana Džakič, Natálie Jandová, Marie Sládková, Lenka Krobotová, Peter Bebjak, Taťjana Medvecká, Stanislav Majer (viac)Obsahy(1)
Kriminalistku Marii Výrovou osloví žena, která je přesvědčena, že před třiceti lety, kdy trávila jako dvanáctiletá dívka prázdniny u kamarádčiny babičky na venkově, viděla vraha, který zavraždil pětiměsíční dítě. Z vraždy tehdy byla obviněna jeho matka trpící laktační psychózou a případ byl uzavřen jako vyřešený. Nová znepokojivá svědectví však Marii osobně motivují, aby se případem nepochopitelného zločinu ujala mimo rámec svých služebních povinností. Pátrání v dávné minulosti je velmi obtížné. Mnozí svědkové a aktéři případu již nežijí anebo se odmítají k trýznivé minulosti vracet. Marie postupně poznává a konfrontuje dnes o třicet let starší rodinné příslušníky tragédií zasažené rodiny Třebovických. Její podezření, že všechno bylo jinak, než uvádějí dobové policejní spisy, narůstá. Kdo měl zájem na manipulování s policejními protokoly a svědectvími? Marie se vydává na hororově ponurou a napínavou výpravu do minulosti, která se místy zvláštním způsobem překrývá se známou erbenovskou baladou... (Česká televize)
(viac)Recenzie (42)
Doubova kamera a Taušova režie s Fišárkovým střihovým mistrovstvím tvoří tak abnormálně funkční tvar, že ještě teď mám vykulené oči. Vodník je neuvěřitelně atmosferická podívaná s nesmírně silně vygradovanými scénami, nadprůměrnou prácí s flashbacky a reálem a výrazným obsazením, v němž dostávají všichni herci vynikající příležitost ukázat, co v nich je a Václav Neužil se v prvním díle vytáhl a předvedl jeden z nejlepších výkonů, co jsem od něj viděl a pozor ve dvou časových rovinách. Příběh o vraždě nemluvněte zasazený do parného léta, jehož teplo a špinavost prolézají skrz na skrz a zpoza něj se ozývají v podkresu hlasy a doprovází je smyčce skupiny Blue Shadows. Zatím jsem nadšený podobně jako u Modrých stínů, přesto bych ve scénáři, resp. dialozích našel velké množství drobností, u nichž jsem kvetl, protože mít to ještě důslednější dramaturgické ošetření, tak by to byla historická událost v českém seriálu. Ale chmury stranou, nemůžu se dočkat pokračování. 80% ()
Mám ráda detektivky, když se objeví nějaká nová česká, nemůžu jí vynechat. Na rozdíl od šedesátkových československých kriminálek vnímám značný posun v těch současných televizních. Co se stále daří je vytvořit správnou atmosféru, ta funguje i ve Vodníkovi. Přibývající prvky mystery a hororu, vkládáně často až nesmyslně, jsou pro mě odtažením od reality. Někdy jsou v rozumné míře a jsou i pro mě akceptovatelné. Spíš přemýším nad tím, proč roste zvýšená spotřeba vidět naturalistické zobrazení, když stačí letmý náznak, aby divák pochopil. Nechám se překvapit, jakým směrem se bude ubírat Vodník. ()
Artově přeplácané barvičkami i slunkem do ksichtu, aby to vypadalo JINAK. Na identitu vraha již nenápadně zkoušejí autoři cílit a pomrkávat, ale možná nám jen předhazují falešné návnady. Verze 1. Ten odrbaný děda v jakémsi hnusném vaťáku a předtím řezající dřevo na cirkulárce na dvoře souseda. Působil jak mimóza. Přebíral od pošťačky nějakou poštu před domem (místem činu) a pak jel s kárkou někam pryč. Koukala u toho na něj z půdy babička. V tom davu potom před domem jako jediný chyběl. Verze 2. Otec zabitého dítěte došel do práce později, protože chvíli před vraždou vedle v baráku hekala sousedka s ním. Vrahem tak vytočený a vyšinutý paroháč, který se chtěl pomstít ? ()
Výrová řeší případ novorozence, kterému před třiceti lety uřízli hlavu na cirkulárce. Nic drsnějšího se asi dlouho neobjevilo, ale pod taktovkou režiséra Tauše je z toho taková artová podívaná, ikdyž méně šílená než Modré stíny. První díl zaujal, ale zatím s rozpaky. Polovina herců přehrává jako na divadle ( Krobotová jde na policii podat výpoveď a polovinu času recituje Erbenova Vodníka ) a z herců byli dobří jen minimalistický Majer, skromný Bebjak a malá brunetka Kasijana Džakič. ()
S touhle partou moje první setkání. A jsem nadšená. Příběh super (předlohu si přečtu, i ty ostatní, a kouknu na ostatní adaptace). Tempo není vražedné. Kam pospíchat, máme ještě dva díly. Neskutečně dobře natočené. A nápovědy na vraha? Přesně tak, jak to má být přesně v polovině knihy/adaptace. Za me feeling knihy Do vody. ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize / Pavla Černá
Zaujímavosti (2)
- Kniha, kterou si dívky čtou před spaním, je „Kytice“ od Karla Jaromíra Erbena, která dala vzniknout i názvu celého miniseriálu. (ArthasKarfa)
- Epizoda se odehrává v malé vesnici poblíž Olomouce. Automobil LADA má ale SPZ OPD-83-87, přičemž zkratka OP označovala okres Opava. (vlcekmirek)
Reklama